Plakala nebesa zlaté své slzy,
plakala, tiše plakala,
zalkala duše má neznámým steskem,
zalkala touhou, zalkala.
Padla si země a nebesa v náruč
démanty, zlatem protkaná...
Duší mou prochvívá čarovný nápěv,
čarovný nápěv z Schumanna.
Měkce se vlní a bytost mou plní,
v duši se tiše rozlévá...
z noci té hvězdnaté ženy mé tvář se
usmívá, tiše usmívá...