DE PROFUNDIS.

Hanuš Jelínek

Je dušička tak schoulena, tak malá a tak nízká, že lítostí se otřesu, když podívám se zblízka. tolik jsem prachu nadýchal, tolik se kalem brodil a stokrát a tisíckrát proklínal ten den, kdy jsem se zrodil. Eh, líp tak bude dodělat v nenávisti a bolu, než tebe, ty světla zázraku, sem k sobě strhnout dolů.