GRIMASSU POTUTELNOU.

Hanuš Jelínek

Grimassu potutelnou na nebi měsíc měl. Já tenkrát vzdorně v dálku od tebe odcházel. Do šedých dálek chtěl jsem svou bolest rozhodit. A jedno drahé jméno kdes v moři utopit. A cesta byla dlouhá a pustá, zoufalá. I sedla duše v koutek a tiše plakala. A vracela se trním a dusným prachem cest a provázela tiše tvým jménem hudbu hvězd. Já roucho roztrh’, hlavu popelem posypal, poklek’ a v hořkém pláči tvé ruce zulíbal. A měsíc ironický se potutelně smál. Já starého jsem Heina si tiše citoval. A měsíc zíval nudou nad zemí, nad lesy. Já po sté opakoval: Madame, ich liebe Sie...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
v básni jsme nalezli 1 osobu, v básni jsou označena takto