a vešel v pustou svoji garçonnièru(J5f)
svlék rukavice klobouk hodil na zem(J5f)
skles na divan a v matném pološeru(J5f)
ten celý večer oživl mu rázem(J5f)
To bylo něco jako štěstí chvíle(J5f)
to bylo něco jako záblesk jitra(J5f)
Tak mlčky líbat její čelo bílé(J5f)
a nemyslit jak teskno bude zítra(J5f)
a ta již dneska líbal roztouženou(J5f)
a krásnou tak že poklekl bys před ní(J5f)
že bude zítra zas jen ženou ženou(J5f)
tak banální a koketou tak všední(J5f)