STÍN BLEDÝ

STÍN BLEDÝ
Stín bledý padl na můj práh, mou duši sevřel v žal a strach. Neviditelné ruky třpyt mi přikazoval odejít. Své pozdní chvíle nečekat, až sáhne v srdce stín a chlad. Zaplanul západ naposled, a katafalk byl celý svět. A věže jako cypřiše tměly se chmurně do výše. A zvony smutně zpívaly, v mém srdci hvězdy tepaly. Tak nikdy před tím nebyla noc černější než mohyla. Tak nikdy obzor plamenný mi nebyl na vždy ztracený. Na dálných pólech šlehal jen bludiček prchající sen. Tys růží nasypal mi v klín: jsem věrna ti jak Světlu stín. Ty šťastný buď, já smutna jsem: Stín bledý tkví na prahu mém. 31