SERENADA SKORO SMUTNÁ

Růžena Jesenská

SERENADA SKORO SMUTNÁ
Na loutnu hrál, a ona zpívala, a kdo byl příliš šťasten toho dne, šel domů obdarován, tralala, on klečel u ní, děcko nehodné. Podivné děcko, – bůh buď milostiv, – na loutnu hrál, a ona zpívala, v koutku se krčil, srdce tlouklo v div, nejedl, nespal, plakal, tralala... Rozluštit život, lásku odhadnout, ó těžký úkol, – drama, bolest, spleen; oblaky odsunouti, změnit řeky proud, proměnit v svátost dobrodružství vin. A ještě jednou, jednou naposled na loutnu hrál, a ona zpívala: „Šílená rozkoš, závrať byl můj ret, a chceš-li více, umři! Tralala!...“ 64

Kniha Hudba plachet (1917)
Autor Růžena Jesenská