FRANCII
Posvátná země! Spatřila jsem tvoje rány –
v poušť obrácené lesy, niv a polí lány,
zahrady, háje bez lístku a bez hlesu,
na štítu vlasti své tvou bolest ponesu.
Vesniček zmizelých jsem nespočítala,
divoké máky bují jen, kde znívala
večerní modlitba a zvony hovořily,
jdou poutníci a řkou: – Zde kdysi lidé žili.
Do měst jsem vešla rozbitých a opuštěných,
kde straší prázdných důlků očních poděšených
smrt hrůzou ničivou, kde kámen na kameni
nezůstal, umřel sen, kde živé duše není.
Do starých, krásných měst jsem vešla zřícených,
zsinalé štíty, loubí, holé kostry z nich
jak výkřik trčí k nebi v pustá náměstí.
Kdes ještě člověk v okně sedí jako pták,
přitištěn ke zdi, polozazděn v neštěstí,
do trosek upíraje vytřeštěný zrak.
39
A strašné, k Bohu volající o pomstu
ční stěny kathedral, svědectví potomstvu
o zákeřnických činech panovačných vrahů,
všem smířlivým a slevujícím pro výstrahu.
Z ohromných budov básní člověkovy dílny
jen obrys zůstal rozletu, jenž tepal silný,
byv kdysi živým srdcem, k výším nadsvětským,
na pospas vydán zběsilostem ďábelským.
Francie drahá, horká slzí záplavou,
na štítu vlasti své tvou bolest krvavou
ponesem’ vlastním utrpením smíšenou!
Nechť dálku duchovité mosty překlenou
pro věčný svazek náš, by hrdinský duch bděl
na stráži bezpečné: je živ náš nepřítel!
40
POSLÁNÍ
K sv. Václavu9
Ty země nešťastná!11
K bílému městu13
Vidění14
Večer16
Mé drahé Čechy17
Svatořečení18
Osud19
Nokturno21
Přípitek v dálku22
Ozvěnou23
Píseň na odchodu24
Tibetský strom25
Čechy!27
Mrtvému příteli28
Našim30
Píseň31
Poslání32
Země naše34
Ballada35
28. října 191835
Milanu Rostislavu Štefánikovi37
Hrdinství38
Francii39
[43]
KNIHU VYPRAVIL F. KOBLIHA.
TISKL J. SKALÁK A SPOL. V PRAZE.
VYBRANÉ KNIHY, SVAZEK XVIII.
VYDAL LUDVÍK BRADÁČ
V KRÁL. VINOHRADECH
1919
E: až; 2004
[45]