Když slunka úsměv zlatý...

Josef Kalus

Když slunka úsměv zlatý vyhasne na věky – kdo ozáří pak, bože, ten prostor daleký? Kdo chmury, děsné stíny, noc s mrazem zapudí, kdo pouvadlou zemi ku jaru probudí? Ó leká mě tvůj osud, ty země drahá mi, ach, kéž bych tě moh svými zahřívať ňadrami! – O cítím, jak mé srdce na tobě závisí, když sirou, opuštěnou duch tebe myslí si. Bez květů, vůně, záře, prostou vší lepoty, na věky zahalenou v závoje temnoty. – O hrozný je tvůj osud, ty země drahá mi, oh, kéž bych tě moh’ svými zahřívať ňádrami!

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

579. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  2. Mé srdce bdí. (Xaver Dvořák)
  3. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  5. HVĚZDÁM. (Bohdan Kaminský)
  6. CHVÍLE. (Herma Pilbauerová)
  7. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Jak píseň jarní noci. (Ervín Špindler)
  9. Píseň. (Josef Václav Sládek)
  10. De monte sacro. (Xaver Dvořák)