Sem trosky zahání bouřlivých vichrů shon,
Sem trosky zahání bouřlivých vichrů shon,
Kde na ně vyhnanců zří zasmušilé zraky,
Od věků kupí se zde trosky gallion,
Loupežných korábův a hrdých hexer vraky.
Za nocí tichých zní sten utopenců tmou
A praskot škunerů, jež vlna navždy drtí...
A dávné stožáry, propadlé pod vodou,
Je za dne někdy zřít’ jak hrůzné kříže smrti.
Za zlatem potapěč já s chvějnou závratí
V hloub’ ke dnu mořskému pro poklad lodí vnikám,
Jež v dál’ se vydaly, by nedopluly nikam.
Vy s cesty zbloudilí osudu kouzlem lhavým,
Vy dobyvatelé, rouhači, piráti,
Básníci, vyhnanci, vás, dávní bratři, zdravím.
[5]
OSTROV VYHNANCŮ
... i vadne bolestí má pleť
Tak jako kůra nebo pyšné vrcholy
V doubravě kmenů mroucích žhavým výprahem;
Mne neuslyší smrtelník, než širá jen
A nevlídná poušť na planinách skythických.
A mysli mojí nepobaví obrazy
Snů líbezných; sen nezastíní očí mých.
VARRO, ŽAL PROMETHEA UKOVANÉHO
[7]