HLAS Z MINULOSTI

Jiří Karásek ze Lvovic

HLAS Z MINULOSTI
Tvých zraků ryzí kov se zkalil pojednou. Jsou modré, šedivé? Dnes nevím. V chmurný den Se marně po tom ptám. Jak v tůni bezednou Mně mizíš na věky, jsi pouhým jménem jen. Tvůj hasne navždy hlas. Tvá kouzla mrtva jsou. Snad ještě linie kol úst mi utkvívá. To zbývá ze všeho. Je konec. V dáli jdou Jak máry mrtvých snův oblaka šedivá. Memnonův puklý sloup, když slunce klesá v hrob, Pro sebe zvučívám, co zbylo z minula V hlubinách duše mé, ač nevím, z jakých dob... A teskním za láskou, jež dávno zhynula. Volám ji v poušti své, ač hlas vždy v prázdno šel, Volám ji nevěda, zda jsem ji vskutku měl. 73

Kniha Ostrov vyhnanců (in Spisy Jiřího Karáska ze Lvovic) (1912)
Autor Jiří Karásek ze Lvovic