Z VLAKU.

Antonín Klášterský

Z VLAKU.
Po kraji lesných kopců jedem, na druhé straně širý luh. Říčka se kroutí lučin středem, zoraných polí tmí se pruh. Ves kmitne skryta za topoly, kostelík svítí na stráni. Dědouš se jakýs, opřen holí, v dál dívá, zrak si zaclání. A pole zas. Houf dětí výskne, jež pasou blízko u trati: mlýn zamihne se, rybník blýskne, kříž v poli spatříš zapláti. A chvílemi se z parostroje dým bílý v luhy vyvalí a letí nízko, jak by roje vil bílých z lesů prchaly... 13