SUCHO.

Antonín Klášterský

SUCHO.
Parno, sucho. Mraky plynou jako černých jezdců davy přes oblohu bledě sinou, ale let svůj nezastaví. Země puká v nebes trýzni; volala – pal žeh’ ji dále, teď již mlčí v kruté žízni – rýhy v ní – rty okoralé. Cesty prašné, pole zprahlá, žito řídké, hluché klasy, a již žloutne zponenáhla bez naděje, beze spásy. Vysušená řeka crčí žlutým pískem jako v poušti, vadne listí, v lesním smrčí jehliček jen déšť se spouští. Mlčí mlýn. I pták již utich, píseň v pastvách odumřela, v lukách žárem sežehnutých marně květů hledá včela. A ty mraky letí v dáli, nestaví se, dále plynou, jenom jeden mráček malý – rozplakal se nad krajinou. 20

Kniha Na českém jihu a jiné básně (1919)
Autor Antonín Klášterský