V ZÁŘÍ 1916.

Antonín Klášterský

V ZÁŘÍ 1916.
Co stalo se jenom? Jsem stejný přece jak včera. A ještě včera dost očí se na mne mračilo temně. A dnes, jak by koupala v mléce mne slova nadšení sterá, a na sta se rukou třepotně vztahuje ke mně. Sta růží v mé síni mi dechem líbezným dýchá (Spíš, mrtví druzi, ty vaše ozdobit měli drny!) Snad za ten nesčetný osten, jenž pálí a píchá, a za ty, jež leta mne drásaly, bolestné trny. Já vzpomínám... Písně jsem čárnému věřil proutku, s ním bloudek (ó, mládí!) chtěl stanout kdys mezi obry; teď zmaten, poplašen trochu, se krčím v svém koutku, a říkám si: Musíš být dobrý – tak dobrý – tak dobrý! 64