VOJNA A MÍR.

Antonín Klášterský

VOJNA A MÍR.
My nepřáli si vojny... My se chvěli o svoje bytí v děsném jejím víru; a zas když Mír! Mír! sténal svět kol celý, my mlčeli... my nepřáli si míru. Ne dřív, než rozvát jako chumáč pýru voj bude nepřátel; než srazí střely v prach tyrany nám kleté... nechť si vřelý proud krve tek i našich bohatýrů. Jak je ti teď, má drahá, svatá země? Jsi slába? Hle, Mír, dobrý lékař, čela se tvého dotk a usmívá se jemně: „Hm, krve ušlo dost... a hlava v znoji... leč láska dětí, radost divy dělá... zas bude žít a kvést... A vše se zhojí...“ 131