OBRAZ.

Antonín Klášterský

Ve starém chrámě, šerém refektáři vždy obraz – mnich tam zavede tě lysý - jenž v rámu sešlém zčernalý tu visí jak v polotemna, v polostínu šláři. Vše ztemnělo: kraj, nebe, postav rysy, zrak o smysl se s fantasií sváří, a ze všeho, co plálo na něm kdysi, pár zbylo pouze bílých svatých tváří. Ó, jak mi zčernal též ten obraz světa, jejž maloval jsem sobě v máji žití, za dlouhá muk a klamů plná leta! Kde víra moje a kde snové jemní? Pár drahých tváří z temnot ještě svítí, leč chvím se, chvím, kdy také ty se ztemní...

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

550. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  2. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  3. EPIGRAM O BIBLIOTÉCE. (Emanuel Čenkov)
  4. Hřbitov v Pise. (Antonín Klášterský)
  5. Ekloga. X. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Na Hostýně. (František Táborský)
  7. Můj domov. (Josef Svatopluk Machar)
  8. None (Antonín Sova)
  9. MONTE CARLO. ( H. Uden)
  10. NOC. (František Soldan)