ŠEL ČLOVĚK...

Antonín Klášterský

Šel člověk smutnou krajinou a močálem a bařinou, a bázeň padla v jeho líc, neb večer tměl se víc a víc. Tu náhle jako svíčička se před ním kmitla bludička, a čarovná a spanilá, kol hrála si a tančila. A zpívala: Pojď za mnou jen, já budu plát ti jako den, ó, pojď, jen pojď, mě v pohledu, já v krásný svět tě vyvedu! A člověk šel. Tu nad hlavou mu jasnou září modravou zaplála hvězda spanilá a stříbra hlasem zvonila: – Kam, bláhový, jdeš? zpět, ó, zpět! Jdeš v kal a propasť, v moře běd, jsem hvězda tvá a na stráži, já cestu tobě ukáži! – A člověk jak tu sám tak šel, k té hvězdě své se zahleděl a potom rozpjal náruč svou – za kmitající bludičkou...

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

512. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  2. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  3. SNAD AŽ BUDU VE HLOUBI ZEMĚ SPÁT... (Jan Spáčil-Žeranovský)
  4. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  5. Tiché byty. (Jan Daniel Korvín)
  6. Národní píseň. (Karel Babánek)
  7. V PROBUZENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. None (Emanuel Miřiovský)
  9. Jak píseň jarní noci. (Ervín Špindler)
  10. Resignace. (Augustin Eugen Mužík)