4. Jítili mám světem nejšířejším?

Jan Kollár

4.
Jítili mám světem nejšířejším?
Jítili mám světem nejšířejším?
Mámli státi, čili seděti? Jen chci cosi, ano věděti, Co chci, umem nelze denně mdlejším;
Host si kýsi hnízdo v nejtklivějším Stláti začal srdce poupěti; Bode, sladí: mám to trpěti? Či všem výhost péčem dáti zdejším? Hnedky slzy roním od žele, Hned jsou líce, oči veselé; Lkám a plesám zase v dobu krátkou; Poshovte jen, milí přátelé, A vy mlčte tváři kyselé, Nechejte mi bolest tuto sladkou. [11]