16. Divil sem se někdy, jakby k boji

Jan Kollár

16.
Divil sem se někdy, jakby k boji
Divil sem se někdy, jakby k boji
Krása rozlítila ramena, Světy dva tam jedna Helena, Aziu, Europu shnala k Troji;
Slečna kyne, rytíř kříž a zbroji Chápá: „adé, krásná Božena!“. Přijde: „Hrob náš! křivda pomštěna! Deset soků leží na souboji!“ Teď znám, po čems polem, mořem toužil Meneláe, pročs dlel Priame; Zač si hochu švárný dobrodružil. Jen to neznám, či sám ještě lhavý Perůn deštěm krásu neklame, Nač tvář tato na zemi se baví! [23]