30. Oči, oči, modré, milostivé,

Jan Kollár

30.
Oči, oči, modré, milostivé,
Oči, oči, modré, milostivé,
O, vy perly v květu rozvitém, V nichž se zem i nebe s blankytem Jako v řece svítí zrcadlivé;
Vyznám, že jen u vás školy živé, Cnost sem spatřil v blesku věčitém; Nač ste ale přitom podkrytem Vlily do mne tyto jedy lstivé? Nač mi zhoubce první vaše zření Do dna srdce mého vhnízdilo, Který střelou smrtnou život plení; A však hodno výhost dáti zemi, Komu při pohřebu svítilo Takovými nebe pochodněmi. [37]