47. Kam ste zmizli ušlechtilí snové,

Jan Kollár

47.
Kam ste zmizli ušlechtilí snové,
Kam ste zmizli ušlechtilí snové,
Sladké klamy, zdání přeblahá? Které kruté ruky odvaha Vzkřísila mne k této hrůze dnové;
„Pryč, pryč odtud!“ – heslo shůry slove, Osud lásku v boji premáhápřemáhá, Nade branou ráje napřáhá Meč svůj Cherub – s Bohem houště, křové! Tajte břehy, louky, stezky, kříčky, Tajte světu, jež sme soukromě Vedli u vás vzdechy, mluvy, hříčky; Přijdeli však hoch sem v štěstí zrazen, Nech čte nápis tento na stromě: „Já sem z ráje musel, viny prázen.“ [54]