51. Ozvětež se nářkem hory, doly,

Jan Kollár

51.
Ozvětež se nářkem hory, doly,
Ozvětež se nářkem hory, doly,
Zavzni žel můj šíře široce, Ode Rejnu až tam k zátoce, Kterou Dunaj dělí na dvě poly;
Ode Tater kvěl ho onen holý Chlumec, Čechů statných původce; Moře, ostrov zalkej hluboce, Na nichž láska měla chrámy, školy; Z krajů, v kterých lásky zmizly práva, Beř se k pouštěm oněch divochů, Kde víc srdce řídí, nežli hlava; Pouč mladých, kteří ještě posud Beze strasti žili, jinochů: Že je lásky mnohem větší osud. [60]