64. Blízek nebe nechci více lkáti

Jan Kollár

64.
Blízek nebe nechci více lkáti
Blízek nebe nechci více lkáti
Hluchým žele svého nížinám, Tebe českých bohů, zaklínám Olympe a knížat byte zlatý;
Divys tropil, ej, rač důkaz dáti, Přelož mne, kam ruky vypínám, Leťte s ním, kaž těmto zbořinám, Jako Šemík, jak sloup Římu vzatý: Vstaňte z mrtvých, zkroť můj svými kouzly Osud krutý, věštná Libuše, Protni, Žiško, mečem jeho uzly: Jestli tentýž, předků ohluše Hlasy osud, k tobě Slávů slávo Vnukům nechal aspoň lkáti právo! [73]