95. Oni rtové, jejichž vůně plynná

Jan Kollár

95.
Oni rtové, jejichž vůně plynná
Oni rtové, jejichž vůně plynná
Oheň vlila duše do naší, Že kost v těle jihne nejzazší, Oni rtové jsou mých strastí vina;
Tak dech loudný k chřípím nehostinná Arabia z dálky přináší, A když vejde v kraje nejblažší Poutník, pozdě upí horkem hyna; Oni rtové rajských kvítků medem, Nektarem a mannou tekoucí, Opili mne sladkým tímto jedem; Oni rtové, do nichž všecky Muzy Milek svábil lukem vládnoucí, Uvrhli mne v tyto věčné hrůzy. [104]