105. Ráno včasně, co jen zmiznou svodní

Jan Kollár

105.
Ráno včasně, co jen zmiznou svodní Ráno včasně, co jen zmiznou svodní
Snové o ní, příštím jitřenky, Bývají mé první myšlenky: Přijdeli dnes aspoň psaní od ní? Pak chvil čísla, dlouhých jako sto dní, A míl čítám ode milenky, Až kdy měsíc patří v studénky Žel, dnem zklamán, oči rozpovodní: Proč si život, štěstí mladých lidí, Ach, proč lásky více nešetřínešetří, Která život dává, krášlí, řídí! Kdybych mohl, sámbych zlaté mosty S hory k horám zdělal v povětří, Aby láska zvláštní měla posty. [116]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár