108. Záře zlatá stkví se nad východem,

Jan Kollár

108.
Záře zlatá stkví se nad východem,
Záře zlatá stkví se nad východem,
Orel v modro letí ze šera, Labuť dělí veslem jezera, K vrškům pleše beran s mladým plodem;
Slavík budí družku písně svodem, Z kvítků blýská rosy nádhera, Již i člověk, ouzké rozpera Dvéře lůžka, ticho ruší chodem: A vše vůkol, ztřesa s sebe tíže Včerejška i staré lopoty, Jme se vítať nové světla kníže; O, kdyže mně jitro ono svitne, Které zplaší tyto mrákoty, Zplaší péče žravé, neodbytné. [119]