109. Hrůzou tužby puzen nezkrocenou

Jan Kollár

109.
Hrůzou tužby puzen nezkrocenou Hrůzou tužby puzen nezkrocenou
V lesy temné jdu a doliny, Dlím, zas prchnu, jako Erynny Zlé když vinu bičem ohně ženou; Zemdlen játra chladnou zřídla pěnou Hasím, klesna v šťastné byliny, Skrýš, můj nocleh, kde lkám příčiny Strasti lyrou želem nastruněnou. Já sem snad, jen abych upěl, stvořen, Však schni, jen schni žití mého kořen, By slib splněn spíš a žel byl zmořen; Měj se dobře čistý, krásný květu! Já jdu předkem, Míno, píti Lethu, Bych tam lépe porozuměl světu. [120]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár