112. O, vy drahé zbytky mého pádu,

Jan Kollár

112.
O, vy drahé zbytky mého pádu,
O, vy drahé zbytky mého pádu,
Kadeř zlatem ryzím protkaná, Hodna aby byla zpívána Popem neb tímtím, co pěl Iliádu.
Slib mi za ni hvězdy rouna řádu, Dávej palác, berly Sultána, Nedal bych tě, stokrát zlíbaná Památko, ne za půl světa vládu: Dokud tluče, drž jen srdce klíčem, Částkou krásy cvič je krásami Zhrdati a slibolomným chtíčem; A když jednou prach můj větry schvějíschvějí, Ty tam zmizni mezi hvězdami, Kde se vlasy Berenice skvějí. [123]