117. Tam kde Zemla v tísni ledů stoná,

Jan Kollár

117.
Tam kde Zemla v tísni ledů stoná,
Tam kde Zemla v tísni ledů stoná,
Kde sup těká z lesa do lesa, Tam kde smutný, žehy donesa, Chamzin hlce lidi, květy, slona;
Kde býk hvězdný a štír cestu koná, Tam kde chaos končí nebesa, Kde drak černý točí kolesa, Na něž rozpial kosti Ixiona; Nikomu mil od sta jiných bažen, V chudobě, či kmentem lesknoucí, K trůnu neb co otrok v jarmo tažen: Tentýž budu! vlastním jedem hyna, V ohni chladný, v mrazu horoucí, Cítě, mysle, mluvě nic, jen Mína! [128]