122. Zbraně ztupiv, ostrá zlámav kopí,

Jan Kollár

122.
Zbraně ztupiv, ostrá zlámav kopí,
Nedošel sem ještě pokoje, Osud přemoh, samo souboje Srdce s sebou dvakrát horší tropí; Jak kdy vlast se z cizích vpádů zchopí, Oráč meče křiví v nástroje, Rázem vzteklý, syny ozbroje, Lůno matky krví buřič kropí: Bolest ránu vždycky hlubší ryje, Čím víc krotím, dravá slabého Více Hydra růži těla pije; Teďbych volně, kdyby bylo možná, K stínům hrobu vstoupil tmavého, Bez tebe však nelze, sestro zbožná! [133]