124. Spolkům ujda v tichu bolest kořím,

Jan Kollár

124.
Spolkům ujda v tichu bolest kořím, Spolkům ujda v tichu bolest kořím,
 Buď se den, buď večer přiblížil; V pouštěch smutných, kdeby nevyžil Barbar bludný, já si ráje tvořím; A však darmo oči vyschlé mořím, Bych sám sebe v slzách pohřížil, Anť již roky, jako ohnižil, V žhoucím živlu s duší, s tělem hořím: Čas by již byl míti utrpení Bohu tomu, který podpálil Dům a v popel obrátiti lení, O, že sem hned při počátku zticha Žháře oulisného nevzdálil, Teďbych rád, než pozdě honím bycha. [135]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár