127. Nechápal svět divů, jenž se dějí

Jan Kollár

127.
Nechápal svět divůdivů, jenž se dějí Nechápal svět divůdivů, jenž se dějí
V tajné Mesmerově stolici, Oni trnou bázní mořící, Tito lají, jiní se mu smějí; Kýž se jednou přesvědčiti chtějí Jak to snadno duši letící, Z prostranství a z času temnici Udělanou nechať pod šlepějí: Seč je srdce, proč ne dary hlavy? Seč je láska, proč ne umění? Seč je osud, proč ne lékař zdravý? Mé již dávno, samo sebe ruše, Má již dávno, k svému trápení, Tělo jinde, jinde bydlí duše. [138]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár