133. „Znášli kraj ten, ony ráje věčné,

Jan Kollár

133.
„Znášli kraj ten, ony ráje věčné,
„Znášli kraj ten, ony ráje věčné,
Vlast tu krás a duchů palouky, Kde se cnost a láska za ruky Vedou kráčíc v záři ve slunečné?
Tam kde větry chvějí tichořečné, Palmy klenou stinné oblouky, Tam kde z vonných myrtů souzvuky V trudnou duši slavík lije vděčné? Znášli kraj ten, kde tma s horkem zajde, Bez trnů se růže červená, A svou jilmu každý břečtan najde? Tam kde mutné vyschnou časů řeky, Kde choť, sestra, jedno znamená: Tam sem tvá, a ty můj po vše věky.věky.“ [144]