135. Teď bych sobě křídel Dedalových

Jan Kollár

135.
Teď bych sobě křídel Dedalových
Teď bych sobě křídel Dedalových
K letům nadvětrným vinšoval, Anižbych se zkusiť strachoval S Faetonem stezek nebe nových;
Z hvězdy ku hvězdě bych na ohňových S Eliášem koních putoval, Ode Hladoleta vesloval K slunci na perutech Blanchardových: Ažbych došel cíle svého jezdu: Kde byt zvolí v říšech blažených? Kterou zatmí příchodem svým hvězdu? Aneb jestli výše ještě vkročívkročí, Kolik hvězd se nově stvořených Vůkol ní co vůkol slunce točí? [146]