Jítili mám světem najšířejším?
Mámli státi, čili seděti?
Jen chci cosi, než co, věděti
Nelze umem denně zmatenějším;
Host si kýsi hnízdo v najtklivějším
Stláti začal sardce poupěti,
Bode, sladí: mám to terpěti?
Či všem výhost péčem dáti zdejším?
Hnedky selzy roním od žele,
Hned jsou líce, oči veselé,
Lkám a zase plesám v dobu krátkou;
Poshovte jen milí přátelé,
A vy mlučte tváři kyselé,
Nechejte mi bolest tuto sladkou.