Neuctí Tě žádná v světě jména,
Nedosáhne důvtip básníře,
Rytce nástroj, kytka malíře
Z ruky tvorné padne zapýřená;
Já jen cit mám, duše vyvolená,
Zpěv můj platí dluhy v nemíře,
Stud mi usta víže u víře,
Že tam budeš žalmy kůrů ctěna:
A však kdyby zvláštním někdo nadal
Tužbu sardce mého jazykem,
S nimi bych i já zde pěti žádal;
Než i tak by slovo na rtech dlelo,
Co má volit, zbytku v tolikém,
Cnost či krásu, ducha čili tělo.