239. Hřích je ovšem velký, vražda vzteklá,

Jan Kollár

Hřích je ovšem velký, vražda vzteklá, Krádež, zrada, žhářstvo, otravy, Hodny, aby mečem popravy Krev a duše z těla jejich tekla; I lež, pýcha, závist svod a směklá Chlípnost číhající na mravy, A jak slují onny ohavy Přišlé na zem z horoucího pekla: Však znám draka s tváří černochudou, Proti němuž tyto úlomky Hříchů, ještě sněhu bělší budou; Ten sám loupí, repce, učí zlému, Bije sebe, předky, potomky, A zní: Nevděk ku národu svému.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby