Čekej tamto nad Šumavou málo
Slunce zlaté jdoucí k západu,
Ach už tebe jen mi náhradu
V dálce této nebe zanechalo;
Jak si se mi v štěstí sladce smálo,
Tak teď mírni jeho proradu,
Pozdrav i Ji tam i zahradu,
V níž si s nami plesalo i lkalo:
A však ještě na mne louče svojích
Pramenů skloň, aby pobraly
Tam k Ní tyto řeky očí mojích;
Když tam přijdeš, rozkaž: aby záři
Blesky tvé k Ní pervé spíchaly
Zlíbati Jí rtíky, oči, tváři.