A co teď sem viděl za zázraky
Sebrav duši lekem zmařenou,
Neuzří se, pokud zelenou
Hvězdu tuto hřejí slunce šlaky;
Neb se zticha tenké zlatomraky
Vůkol ní a vůkol rozklenou,
Už jen clonu z Jejích ramenou
Tvář, šat vidno, pak vše miznou znaky;
Jen vůz ještě a dvé hardličátek,
O něž Milek stužky ovinul,
Zříti posléz přes ten živlů zmatek;
Schápám se a makám za Ní jdoucí,
Než jen vůni, v niž se rozplynul,
Zanechal ten obraz běloskvoucí.