Jen za Tebou ustavně lkám holubinko radostná,
Jen Tě dnem, Tě nocí v sardci i mysli nosím.
Úlevy cesta citům žádné, tělu vlády nedává,
Ba s dálkou k větší roste neřesti bolest.
Ať zahynou všelikého liché už lékaře šalby!
Nábožnosti nechať pouti, ne lásce, radí.
Medle co prospívá, že okem na Tě patřiti nelze,
Za dvě budí v ňádřích tužba tisíce očí.
V hloubi samého sebe kleslý ani přírody božské
Nedbám, ni sladké mzdy zkušenosti šetřím.
V černou rozmanitý, kam jdu, kraj se kryje roušku,
Nad lkáním sama mým obloha selzy leje.
Kde v hlaholy zpěvců strakatých své souzvuky míchal,
Teď stonavé mutný árie šemře potok.
Darmo zefyr voňavou z čela mé tepe péče oháňkou,
Darmo nový květnou máj stele dlažbu nohoum.
Naschvál stezky hledám tajné, vsi a města utíkám,
Neb jazykem vlastním sardce nevládne bolest.
Ondy sem obrazná kdesi patře na díla malírů
K najkraššímu, neníť ještě to Mína, volal.
Přes pole cestu konav jakovým jsem někdy poslouchal
Jarní pastýřů hudby a písně uchem!
Jak všelikých, k člověka ideáli sy svému, po tvářích
Má duše rozsypaně zbírala zlomky okem!
Krom Tebe nic nevidím, Tys očím teď mým sama vešken,
Tys svět uším vešken, krom Tebe nic neslyším.
Buď jdu, dle mne chodíš, jako duch ticho ručku za ručku,
Buď jedu, buď si hovím v oddechu, při mně sedíš.
Než jdite preč marně raději z mé obludy mysli,
Tamť Ona, tam, skoro nás už světa půlka dělí.
Ach nač za kraje kraj, nač města za města měníme,
Kýž každý, kde se mu zdá blaze, bydlo volí.
Nač nebe tak velikou dalo zem k tak sardci malému,
Nač provazy k persům připnulo křídla jeho.
Buď mělo sardce nečít, neb, kdy chce, se sardce milenky
Tknout mělo, buď dalekost, neb měla láska nebýt.
Tamť Ona, dáleji dál než Říp ode Tatry slovanské,
Než Dunaj od řeky té, z níž Prahy sočně kynou.
Neste vy Jí spěchavě tam žel můj oblaky, neste;
Půjčte vy hardličky svých mi na chvílku letů.
Pějte vy nářeky mé skřivanci v modru nebeském,
Buď mi tiché družná poslice lásky luno!
Všem dolinám i horám i řekám mé strasti žalujte:
Právoli má věrná loučiti sardce osud?
Pakli nemá, rcite Jí, dnes dnes Jí v náruči uzřím,
Běž větre: ať labutě ve jho zapřáhne Milek.