Z mé astrologie.

Antonín Koukl

Žasnoucímu hvězdář vypravuje světu, že již mnohá planeta ve věčném čase v nepočetné myriady roztrhla se – pro mnohou pak, která posud víří v letu, tentýž osud v budoucnosti je tu. Proč tak asi? – mnohý ptá se v nesmělosti. Snadno zodpovím: planeta ve svém běhu přilítne našeho světa někdy k břehu, když pak prohledne si všecky lidi dosti, dozajista pukne – smíchem nebo zlostí.

Patří do shluku

basa, klarinet, housle, cimbál, smyčec, muzika, bas, šumař, hudec, nota

271. báseň z celkových 273

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 389. Proč maškar plachý vír zřím v světa klusu? (Adolf Heyduk)
  2. Pohádka o zakletém princi. (Václav Antonín Crha)
  3. Má struna. (Václav Šolc)
  4. Kristus a Petr. (Ladislav Quis)
  5. (Žertovné.) (Emanuel Züngel)
  6. None (Ladislav Quis)
  7. F. X. ŠALDA. (Bohuslav Květ)
  8. Pět minut. (Růžena Jesenská)
  9. POPĚVEK. (Lev Blatný)
  10. 241. Aj druh nový divotvorných popů, (František Sušil)