Zimní píseň.

Eliška Krásnohorská

Zimní píseň.
Nuž vystupujte, upomínky slunné, z večerních mlh, ze zimní mrákoty! již není vás, ó blahá okamžení, vy dnové zory, láskou ojaření, již nejsi, vesno květů, jasnoty! Umřely květiny, umřely písně, mráz příští jejich puky súžuje. Ó kéž se v jediný dech jara změní mé zimní písně teskné, chvělé znění, kéž smrti led k životu roztaje! Však touha nedojímá tvrdých ledů, k vlastnímu zřídlu maně plyne zpět a tam si tvoří jih s pověčným jarem, svět věčně mladý v srdcí světě starém, báchorku velkou – naděje to svět! 62

Kniha Z máje žití (1871)
Autor Eliška Krásnohorská