První den jara.

Eliška Krásnohorská

První den jara.
Led roztál – slastí zastenala země, vzdech vděčný jí až do hlubiny hnul, vždyť přímo s nebe, všemocně a jemně, zas živý boží dech ji ovanul. Již obláčky se čistou vláhou pojí a mladosť vylévají prškami; otevřte duše své blahému zdroji, a stanete se opět dítkami! Stařičký štěp má poupat na tisíce – i ty zas doufáš? zas se zelenáš? a kvítky dušičky své vznášejíce dětinně šepotají: „otčeOtče náš!“ 66