Zráda jara.

Eliška Krásnohorská

Zráda jara.
Na vrcholky starých stromů zasedají ptáčkové; „jaro táhne, jaro přijde!“ zpívají si ptáčkové. Ach proč rdí se dálných vrchů sněhoskvoucí temena? jaký žár to, co z nich šlehá? jaká zář to plamenná? Ledy tají, nebe plane, ducha líbá příroda, z těsné skrýše touží srdce, hravě peruť pozvedá; ach, co platná všecka bázeň, jíž jsem lásku tajila? zrazena jsem, zrazena jsem, a mě vesna zradila. 71 Pověděli všemu světu o mé lásce vánkové, pověděli miláčkovi o ní jarní ptáčkové. Nuže mluvte, povídejte, ať to pozná, ať to ví – sladce chci jej k srdci vinout, pakli láskou odpoví. 72

Kniha Z máje žití (1871)
Autor Eliška Krásnohorská