Zbloudilá

Eliška Krásnohorská

Zbloudilá
Vždyť mi každá cestička dobře známa byla; jak se to jen mohlo stát, že jsem zabloudila? A tak jasně měsíček na obloze svítí – přece nevím, nepoznám, kudy odtud jíti. 105 Chybila jsem cestičku, kde se křižovala, tam jsem ještě „dobrou noc“ Jeníčkovi dala. Chybila jsem cestičku jenom při loučení; oči se mi zkalily v toužném políbení. Mylná cesta, jež mne chce vzdálit předrahému, a jen ona pravá jest, která vede k němu. 106