Proto.

Eliška Krásnohorská

Proto.
Mezi květy dlela zlatá včela, k bílým oblakům se nesly lesklé hrdličky; úsměv světlaplný líbal vlny – proč ti, děvče, na tvář klesly teplé slzičky? „Na mne žádná včela nevzpomněla, já jsem mezi hrdličkama osamotnělá, láska neosvítí mého žití, – proto často, když jsem sama, pláčí očka má. 111