Olše.

Eliška Krásnohorská

Olše.
Ty krásné děvče za vodou! pokud jsme byli malí, jen z dálky jsme se znali: já býval zde, ty za vodou. Tys krývala se pod olší, já do potoka zíral – široko se rozvíral před zrakem mým tam pod olší. Když’s ale dívko vyrostla a krásnější se stala, již jsi se neskrývala, tys výš než olše vyrostla. 119 Však trvalo to mnoho let, než jsme si v oči zřeli, než jsme si říci směli, co v srdci vřelo mnoho let. Až olše náruč rozpjala a kořeny roztáhla, až přes potok dosáhla a oba břehy sepjala. 120