Záhon květů.

Eliška Krásnohorská

Záhon květů.
Na záhoně se květy sloní ve vroucích jitra pohledech; jak v objetí se k sobě kloní, a z různobarvých korun roní se jeden sladký libodech. Ó svornosti, jež pojíš kvítí, tys lidských srdcí vládkyně! jak svorni jsou, kdy slunce svítí – však zuřivě se rvou a řítí, kdy zavál větřík mezi ně! 124