Sen o lásce.
Přeslavné slyšela jsem zpívat žalmy
o sladkém zlu, o lásce, nastokrát,
i vzývala jsem osud svůj, by dal mi
též bohyni tu znát;
až ve snění
kdys uzřela jsem lásky zjevení.
V průvodu báječném přilétla; před ní
roj bůžků plul a tisíc radostí,
v červáncích jitra veslovali jedni
větérků rychlostí,
a družice
ze květných korun měly lodice.
130
Však za nimi – ó nevýslovné zření!
se nesla v záři láska královna;
na týle slunka ve znak pokoření
dlí noha čarovná,
a v bezvoli
jí všecky hvězdy skráně věnčily.
Ulétla dráhou vítěznou. Však není
již průvod zakončen ve mžiknutí!
kůrové žalů trním ozbrojeni
co stráž jdou v zápětí.
V tom procitnu –
radosti, láska, žaly – prchly v snu.
131