báseň bez názvu

Sráz nahoru sráz dolů Strání takou(J5f) jde stezka lovčí vlnou křivolakou(J5f) tu vydupána v jíl tu v skalný bok(J5m) a pod kořáním sotva oku znalá(J5f) v dol ve propasť se drobí ovětralá(J5f) Ta v zátoči kde závratné se úží(J5f) tam náhle vykročil muž proti muži(J5f) Jen shlédli se i zarazili krok(J5m) tak němí posupní a zsinalí(J5m) jak stíny dva jež vychrlily hroby(J5f) Ba stojí nelze uhnouti se sobě(J5f) Jak balvan který cestu zavalí(J5m) druh tuhne před druhem a lící v líc(J5m) jež bez žití se zdají bez podoby(J5f) si zkameněly postavy ty obě(J5f) jsou bez hnutí však metají si vstříc(J5m) jak střelu pohled smrtelného záští(J5f) Toť černý Ruf a Robinson již spolu(J5f) se potkali ten vzhůru Ruf chce dolů(J5f) Ruf domů jde a druhý Tulák noční(J5f) Ruf nese nakoupení ve svém plášti(J5f) by v domě slavně strojily se hody(J5f) o nedaleký velký svátek roční(J5f) Ruf dobrý hospodář má povždy proč(J5m) rád píliť v spořádaný dvůr svůj zpátky(J5f) naň čeká žena čeleď čas je krátký(J5f) A Robinson Ty jeho pozdní chody(J5f) v les v mýť i houšť ba nemají ty spěchu(J5f) Jde krást as na krb souš a červotoč(J5m) neb záplaty snad na děravou střechu(J5f) pod nížto není ženy čeledi(J5m) ni svátků Božích ani hodů věru(J5f) Ruf otcem jest má doma dítě dceru(J5f) Ruf je si vědom a to povědí(J5m) též sousedé že cti a přednosti(J5m) si umí dobyti a tomu svědčí(J5f) již jeho vzhled Tvář jako z kovu tvrdá(J5f) a v malých očích záblesk chytrosti(J5m) dí hned že vůli své bez dlouhých řečí(J5f) zná dáti důraz Jeho postava(J5m) jest nízká usedlá i selsky hrdá(J5f) šat polo městský jen však zámožnosť(J5m) až chlubnou jeví všecka úprava(J5m) Vše na něm praví že ten muž má váhu(J5f) Ten stěží as když nevítaný host(J5m) mu vkročí v jeho umíněnou dráhu(J5f) se vyhne sám Co stojíš blázne starý(J5f) Mám naspěch Zpátky Vrať se až tam k sosně(J5f) kde na vyhnutí místo máš He vari(J5f) Tak Ruf si houkl hnutím velitelským(J5f) vzpjal ruku v před jak kdyby neúprosně(J5f) si poslušnosti žádal Slova ona(J5f) děl po německu nářečím však selským(J5f) a měřil zpupným zrakem Robinsona(J5f) Ten nehnul se Stál v cestě jako strom(J5m) Čněl nad Rufa tak vysoko a temně(J5f) jak stará sosna kterás v lese tom(J5m) zde vyrostlá a srostlá s korou země(J5f) Snad některou šel zrubnout za šera(J5m) neb v ruce blýskala mu sekera(J5m) Ruf vida že se zdráhá jíti stranou(J5f) v zem udeřil svou holí okovanou(J5f) a zvolal zhurta panštěji co slovo(J5f) Tož se mi s místa pohni noční sovo(J5f) Jest li ti jedno kdy dnes budeš v hnízdě(J5f) mně není jedno Já mám větší spěch(J5m) Tož klusej hloupých vrtochů teď nech(J5m) sic ti jak chlapci hůl svou půjčím k jízdě(J5f) Nu slyšels dobře Náhle mlčel němý(J5f) a nechať spěchal stál jak vražen v zemi(J5f) Neb Robinson jak prve k hnutí líný(J5f) tak skočně ďáblovitě mrštný teď(J5m) co kočka schoulil se a zmizel v stíny(J5f) Ruf ustrnulý do tmy za ním hleděl(J5f) v dol přes kraj srázu příkrý jako zeď(J5m) až rozeznal jak z temna šerých clon(J5m) veň ostrý pohled bodal Robinson(J5m) an jízdmo na klečaté sosně seděl(J5f) a prsty mezi její kořání(J5m) jak drápy pevně zatínal v lem stezky(J5f) a přes rameno jemu nad skrání(J5m) se ostří širočiny mdlými blesky(J5f) v zrak Rufův svítilo Tak nad propastí(J5f) se povětrně vznášel jako ďas(J5m) a drsně zaskřehotal jeho hlas(J5m) Nu Rufe běž měls taký spěch co stojíš(J5f) či místo tchoře jsi se chytil v pasti(J5f) a vázneš Rufe nebo fuj se bojíš(J5f) Tu potupu z úst opovržených(J5m) Ruf hrdý strpěl tiše jako pěna(J5f) neb nezněl mu v ní úštěpek či smích(J5m) však stará nenávisť tak neztajená(J5f) tak hořce pravá prostá výsměchu(J5m) že zavrávoral něm a bez dechu(J5m) a hlubší propasť před sebou té chvíle(J5f) zřel tmíti se než onu nad níž stál(J5m) chlad omrazil ho jak by cítil v týle(J5f) již ocel studenou té širočiny(J5f) Ba hrdý Ruf teď v závrati a siný(J5f) se opřel o kmen Ruf se chvěl a bál(J5m) teď za živoucí svět by nebyl šel(J5m) a Robinsona za svými měl zády(J5f) Když nabyl řeči zas a smyslů vlády(J5f) pln vyčítavé tklivosti mu děl(J5m) Tož myslíš že mám proč se tebe báti(J5f) Však člověče tím vrháš obžalobu(J5f) jen na sebe Nač takou lítou zlobu(J5f) máš proti mně Což ti jí nevyvrátí(J5f) ni stáří nechceš se co živ jí vzdáti(J5f) a budeš nenáviděť mě i z hrobu(J5f) Zač rozmysli se Robinsone zač(J5m) Co učinil jsem pro tvé neštěstí(J5m) Či jsem tvou bídou a tvou neřestí(J5m) byl vinen já Snad jako vyděrač(J5m) jsem tobě něco vyrval nepočestně(J5f) Či jsem tě vlákal hanebně a lestně(J5f) v kal prostopášné zkázy kde jsi bředl(J5f) Ať Bůh tě zmátl neb tě člověk svedl(J5f) já příčinou jsem nebyl tvého pádu(J5f) já za ctný peníz lány tvé jsem skoupil(J5f) já tvého dvoru starče tvého domu(J5f) i všeho milého co ztratils k tomu(J5f) jsem nabyl slušně po právu a řádu(J5f) já jsem tě neomámil neoloupil(J5f) ni o statek ni o česť u lidí(J5m) ni o věc u tebe snad ještě větší(J5f) já jsem tě nevykousal z lásky něčí(J5f) Kým pohrdá a koho návidí(J5m) toť srdci na vůli já jsem byl mlád(J5m) tak jako ty však nechme hraček těch(J5m) Sám svalils v jámu žití svého běh(J5m) Proč mně jen stále přičítáš svůj pád(J5m) Proč krmíš hada zášti tolik let(J5m) až na zkázu své duše snad neb zdá se(J5f) že o zlém přemítáš Jsi stár a šed(J5m) nuž Marku k vůli věčné svojí spáse(J5f) bys mohl poleviti konečně(J5m) a žíti v míru s Bohem v míru s lidmi(J5f) Ruf ztichl stínem oči jeho pásly(J5f) jak Robinson se tváří marně však(J5m) rej mžitek zatemnil mu matný zrak(J5m) a vše mu zastřel beztvárnými vidmy(J5f) jen cítil jak se nohy pod ním třásly(J5f) a srdce tepalo mu horečně(J5m) A neviděn teď Robinson mu vece(J5f) Co meškáš bloude Chceš li kázať nuž(J5m) to můžeš doma hostům u své pece(J5f) ne v lese mně a výrům Jsi li muž(J5m) jdi pospěš ku předu a nech mne vzadu(J5f) Jdi babo Proč se klepáš čuješ zradu(J5f) Ne Rufe nepřemítám o tvé smrti(J5f) Žij dlouho dlouho ať tě štípou hadi(J5f) ať dlouho štvou tě lační vzteklí chrti(J5f) ať dlouho luňák do mozku ti klove(J5f) a žhavé uhlí na srdci ti čadí(J5f) ať dlouho pekelní tě hrdlí snové(J5f) Já tobě ani ďáblu nezkazím(J5m) těch radostí mne ten tvůj život těší(J5f) buď sto let stár dnem nocí v drápech strachu(J5f) že číhá již tvůj trest Běž černý brachu(J5f) já nestáhnu tě dolů za nohy(J5m) ni sekerou tě v peklo nesrazím(J5m) běž zdráv a živ si chvátej ku peleši(J5f) já k svojí oba ve své brlohy(J5m) tam každý pro sebe se spravme s Bohem(J5f) neb Satanem jak srdce poroučí(J5m) však ten i bez tvých litanií věř mi(J5f) sám dovede až nabere mě rohem(J5f) mou duši lapiť v síť svou pavoučí(J5m) ty zametej si za vlastními dveřmi(J5f) Že o zlém přemítám mi vyčítáš(J5m) Mně jedno o čem ty as přemítáš(J5m) já dbám jen abys na mne pamatoval(J5f) a nikdy abych nesešel ti s očí(J5f) já jsem tvé svědomí A co jsem snoval(J5f) to jistě náhle kdys ti v cestu vkročí(J5f) i zvíš co přemítal jsem po léta(J5m) V mé duši Rufe zraje odveta(J5m) zub za zub Rufe oko za oko(J5m) A kdo mně ublížil tak hluboko(J5m) že jsem se stal čím jsem ten Rufe zkusí(J5f) co spravedlnosť jest ten tak se svíjeť(J5f) jak já tak hrýzť se s rozumem se míjeť(J5f) jak já ten stejná muka trpěť musí(J5f) Smrť málo jest Já v horších mukách bloudím(J5f) a co mi usoudils též tobě soudím(J5f) Teď bylo chvíli ticho hluboké(J5m) však věřil Ruf té řeči divoké(J5m) byl jist že Robinson ho neudeří(J5f) svou širočinou v týl šel tedy dál(J5m) ne příliš rychle jak by snad se bál(J5m) jen zvolna šel ať Robinson též věří(J5f) že svědomí má neposkvrněné(J5m) Však cesta jest mu k omrzení dlouhá(J5f) a vedro těžké jako kamenné(J5m) mu svírá prsa Nese břímě malé(J5f) však zdá se mu že tíží neskonale(J5f) krok zbystřil má však pocit že se plouhá(J5f) že nedočká se dnes kdy prořídnou(J5m) ty černé stromy na pokraji lesa(J5f) jenž naplnil se tmou již nevlídnou(J5m) neb mračna s nocí táhnou na nebesa(J5f) jest dusno jako by se mělo k bouři(J5f) Tam z hloubi hučí jekot horské vody(J5f) jak v kotli se to vaří ve propasti(J5f) z níž bílá pára temnotou se kouří(J5f) Jeť pusto škaredo tu jíť i ve dne(J5f) tou cestou zakletou kde výmoly(J5m) se zrádně kryjí ve plevel a chrastí(J5f) tak že v tom chodec po kolena bředne(J5f) ty v jedno srostlé sosen vrcholy(J5m) sem kladou charý stín i za poledne(J5f) jakž teprv na večer kdy leckde výr(J5m) si vyhoukne tak divně až to mrazí(J5f) kol ucha náhle šustne netopýr(J5m) a ve tvář každou chvíli můra vrazí(J5f) a nechť to hloupé ze stínu se hrouží(J5f) tu onde maně umrlcovy rysy(J5f) zde vražda ze msty udála se kdysi(J5f) Tou myšlénkou se ještě více dlouží(J5f) chod bez konce Jak okřál Ruf když přec(J5m) se z venčí mihlo jasno hustou spletí(J5f) v tu černě mřežovanou hvozdu klec(J5m) Jak náhle vysvobozen ze zakletí(J5f) si oddechl Jas byl to rudě skvělý(J5f) a pronikavě ostrý v hloubce borů(J5f) jež nad ním pod ním kol a kol se tměly(J5f) Ne jedno světlo řady velkých září(J5f) tam v klíně hor se o korunu sváří(J5f) s hvězd zástupem jenž kmitá na obzoru(J5f) ba třpytnými se zdají drahokamy(J5f) jež v korunu se hrdě řadí samy(J5f) a koruna ta lesklá obepíná(J5f) chlum černý jako čelo mouřenína(J5f) Ten ostrov světel v šírém temnot moři(J5f) toť budova jež divným leskem hoří(J5f) ba zdají se ty skvoucí její stěny(J5f) ne z kamenů však z ohně vystaveny(J5f) Zdaž báječný to palác osamělý(J5f) plá řadou lepých oken v stinný les(J5m) Zdaž jest to krásná víla jež tam velí(J5f) by hudba zazněla i počal ples(J5m) Neb tiché hudby utlumené znění(J5f) se nese nocí z planoucího domu(J5f) a hvězdy hasnou jako v zahanbení(J5f) a nebe v dálce reptá hněvem hromu(J5f) I spěchá Ruf by ušel bouři v čas(J5m) Proň není báchorkou ten lesk a jas(J5m) neb jemu ona záře plamenná(J5m) zisk milý dobrý obchod znamená(J5m) to z jeho peněz planou řady svící(J5f) svůj vlastní dům on takým leskem zlatí(J5f) však lesk ten skutečným se zlatem splatí(J5f) Jeť pravdivý to poklad hárající(J5f) ne vymyšlený přelud z dětské bajky(J5f) Ruf pokývl si s pravou potěchou(J5m) když jako hejno ptactva nad střechou(J5m) zřel dechem noci zavláť pestré vlajky(J5f) Ta záře světel která nádherně(J5m) se dvojí v rybníce jak na zrcadle(J5f) ta plane v šírém sklenném večeřadle(J5f) v té dvoraně tak příjemné ač prosté(J5f) kde rádi domácně a důvěrně(J5m) v čas přítmí baví lázenští se hosté(J5f) Neb k čemu mezi velebnými hvozdy(J5f) jež kam jen hlédneš s hory k hoře kol(J5m) si podávají ruce nerozlučné(J5f) a v zeleň věčnou věnčí tichý dol(J5m) ba k čemu z jejich skalin z jejich mechu(J5f) se jasně perlí praménky ty zvučné(J5f) Co pějí tak že míníš slyšet drozdy(J5f) a slavíky v jich sladkém klokotu(J5m) neb šepot rusalek v jich smavém dechu(J5f) Pln tajemství pln divné lahody(J5m) je sterým hadačům hlas přírody(J5m) sto věštců vkročí v její samotu(J5m) a každému se věštba zjeví nová(J5f) sto zvědů pátrá každému se zračí(J5f) v ní pravda jiná Jiní zaklínači(J5f) a duchové též odpovědí jiní(J5f) Takž Ruf když dávno kráčel ve svatyni(J5f) těch božskou tuchou provanutých lesů(J5f) z nich bádaje co hloubka jich proň chová(J5f) si vyslouchal v jich šumném svatém děsu(J5f) zvěsť že jich zdroje bujaré a hlučné(J5f) tak třpytně čisté ve svém horském trysku(J5f) proň stvořeny se proudí jemu k zisku(J5f) neb jemu zvěstovaly tržby tučné(J5f) Ten horský vzduch ta sladká lesní vůně(J5f) mech plný květů ne to v jeho duchu(J5f) se věru na selanku nespřádá(J5m) Však neduživý měšťák jenžto stůně(J5f) a tyje od šachru neb od rozkoše(J5f) ať zpitomělý prchá z toho ruchu(J5f) kde o život mu nuda ukládá(J5m) ať svoje neřesti a svoje groše(J5f) sem zanáší ať o vodě se postí(J5f) jak chuďas každý ať svou špínu koupá(J5f) a myslí že mu do žil kalných stoupá(J5f) těch zdrojů čistota i svěží běh(J5m) ať v lese na znak lehá na rohože(J5f) ať tvrdou roštinu a tvrdé lože(J5f) čím dráž tím lépe platí tak se zprostí(J5f) svých zvyků žádostí a hříchů všech(J5m) a hubenější lehčí v dobré víře(J5f) že znova na šachry a na rozkoše(J5f) dost dokoupal se zdraví za své groše(J5f) ať zmizí zas jak liška ve své díře(J5f) Tak myslel sobě Ruf když koupiv lány(J5f) kdys Robinsonovy kul svoje plány(J5f) I vystavěl si z dříví lesů svých(J5m) dům dlouhý obílený jako sníh(J5m) jenž pod šindelem rudě zbarveným(J5m) kryl v podstřeší a v patře po dvém řadu(J5f) tak těsných komůrek že beze snadu(J5f) jsou schopny zjařiť citem nadšeným(J5m) hruď pravou měšťáckou neb měšťák pravý(J5f) jen tenkrát venkov pravý venkov slaví(J5f) ten prostý venkov kde jak v ráji prodlí(J5f) když má tam všecko možné nepohodlí(J5f) když léhá skrčen na přehršli slámy(J5f) a vstávaje když hlavou vráží v trámy(J5f) To věděl Ruf a podle toho chytře(J5f) vše uspořádal v domu svého nitře(J5f) Však aby měšťák údy stísněné(J5m) jež hlemýždí ty komůrky mu kroutí(J5f) měl přece chvílemi kde protáhnouti(J5f) Ruf zřídil večeřadlo skleněné(J5m) jež každým oknem z rudých arabesk(J5m) v noc černou roní vábný čarolesk(J5m) a krajině té tajůplně krásné(J5f) jest luznou zdobou záříc nádherně(J5m) jak skvostná spona v lesů roušce řásné(J5f) V tom hněv a tíseň Rufem pozachvěly(J5f) neb spanilý ten obraz ladně skvělý(J5f) mu děsné vidmo hyzdí příšerně(J5m) Hle ve dvorany zář jež odražena(J5f) plá z rybníka jak z podmořského sídla(J5f) ční strašidlo toť kostra rozpřažená(J5f) jak netvor jemuž z odraného křídla(J5f) jen hnáty hnusné bez masa i peří(J5f) se vzpínají ač nikdy neudeří(J5f) již ruchem živým letmo v šerý vzduch(J5m) toť troska stín a přec jak zhouby duch(J5m) z těch černých žeber jakýs hrozí děs(J5m) jenž Rufa tlačí dávno denně dnes(J5m) hruď jeho pyšnou dětským strachem tříště(J5f) toť bídné doupě pusté spáleniště(J5f) jež uhelnaté zbytky krokví šklebí(J5f) jak ďábel jenž se chechtá drze k nebi(J5f) Toť chatrč hrozná bez lidí i Boha(J5f) Skrýš pomsty snad kdož ví co v ní se děje(J5f) Práh onen míjí každá cizí noha(J5f) jen sníh tam vlétá příval tam se leje(J5f) a oknem beze skel tam bouře věje(J5f) tvor jediný kdož ví zda šílenec(J5m) neb hříšník zavilý tvor lidský přec(J5m) tam vcházívá v ty dvéře bez dveřeje(J5f) tam domov má tam dny a noci tráví(J5f) toť Robinson Ruf postál okamžik(J5m) neb slyšel divný přehluboký ryk(J5m) jímž užasl toť zabučení krávy(J5f) Aj divil se ta hladem řičí ještě(J5f) a dosud neumořil jí ten bloud(J5m) V tom padly s mraků první kapky deště(J5f) Ruf pospíšil si než to vzroste v proud(J5m) i vkročil do dvorany v hostí kruh(J5m) Tu děl pan soudní rada Pozdrav Bůh(J5m) Kde vězíte náš hospodáři milý(J5f) Již jsem se začal o vás potiť strachy(J5f) že vás vzal cestou rarach potměšilý(J5f) a s kým bych já si potom zahrál v šachy(J5f) A na tu blahosklonnosť pana rady(J5f) hlas basový se zasmál ze hromady(J5f) Ba vaše šachy je to jemná příze(J5f) však odpusťte že hru tu nechci hráť(J5m) já nejsem skrblík hraji o peníze(J5f) a proto v karty hodím sobě rád(J5m) a libo li jsem pane rado k službám(J5f) To znělo z rudých naduřených úst(J5m) jichž obyčejem jistě nebyl půst(J5m) Však tenký rada suchý jako kostra(J5f) se tence usmáv odpověděl zostra(J5f) Ó děkuji neb vyhoví mým tužbám(J5f) vždy lépe hra k níž zapotřebí ducha(J5f) než k jaké stačí mysl jednoduchá(J5f) Nu jak se líbí pravil milec karty(J5f) já hrával v šachy když jsem vyšel z kvarty(J5f) však znudily mě malicherné finty(J5f) hry této laciné již v půli kvinty(J5f) já od sexty jen o peníze hraji(J5f) a zvlášť co lidé doktore mi lají(J5f) Nu pane domácí náš hospodáři(J5f) jsou bažanti Ruf s vyjasněnou tváří(J5f) se přiblížil jsa rád že rozhovor(J5m) se jinak obrací než v nový spor(J5m) jichž mnoho mezi doktorem a radou(J5f) již porušilo společnosti lad(J5m) Pan doktor host to vzácný peněz vnadou(J5f) a rada vlivem kdo ví k čemu snad(J5m) by mohl prospěti a konečně(J5m) host jako host však přece po úvaze(J5f) víc váží doktor neboť s rodinou(J5m) víc jí a pije všecko platí draze(J5f) jak Ruf jen žádá Věru výtečně(J5m) dnes pochodil jsem s vaší zvěřinou(J5m) hle pane doktore děl Ruf a zvedl(J5f) dvé bažantů jež nesl ve svém plášti(J5f) Pan rada při tom do zelena zbledl(J5f) Ta chlouba šeptl dceři plný zášti(J5f) Však šel jsem hezký kousek pro ty ptáčky(J5f) vždy rovně lesem přes vrch bez zatáčky(J5f) dvě hodiny přec tam dvě zase zpět(J5m) Tu pravil doktor Nuž a je tam hezky(J5f) v té myslivně Nač slézať lesní stezky(J5f) Dva vozy děti zjednám na výlet(J5m) vám do obory může někdo známý(J5f) pan rada se slečnou se svézti s námi(J5f) Zle rada sčervenal až po svou pleš(J5m) Mé díky pravil jízlivě mé díky(J5f) Nač obtěžovať vzácné výletníky(J5f) Víc místa bude bez mé přítomnosti(J5f) pro vaši šířku vaše náklonnosti(J5f) a proč tak týrať přeubohou spřež(J5m) Sám suďte pane zvěrolékaři(J5m) Nuž díky ať se výlet vydaří(J5m) Tu doktor ústa rukou zastínil(J5m) a usmál se Nu zle jsem nemínil(J5m) já myslel dobře zvláště pro slečinku(J5f) však nenutím Můj hospodáři zlatý(J5f) teď druhou chuť jsem dostal na pečínku(J5f) A což as na děti což teprv na ty(J5f) jde znova hlad jest jim to v očích znáti(J5f) A jak jest lačna chudák jejich máti(J5f) Nuž druhou večeřičku honem honem(J5f) ať nejste vinen naším časným skonem(J5f) Tři láhve mělničiny prozatím(J5m) však při těch ještě hlavu neztratím(J5m) mám na pořádný doušek laskominy(J5f) takž potom šampaňské Šum nastal kolem(J5f) a zvěrolékař hlučně za svým stolem(J5f) se s chotí s dcerou svou i s třemi syny(J5f) měl k druhé večeři a mlaskal rtoma(J5f) Tam sedí rada ženu nechal doma(J5f) i kopu dětí s jednou přijel dcerou(J5f) dva příbory a jednu porci berou(J5f) a pijí vodu proto prý sem přišli(J5f) a hrají v šachy arciť aby vyšli(J5f) A přec by rád byl ve své nadutosti(J5f) ten chuďas rada nejpřednějším z hostí(J5f) či škorpil ten i s ním se neměří(J5m) s ním poctivcem jenž dvakrát večeří(J5m) A smí se jemu rovnať někdo druhý(J5f) jak jemu kterýž tetřevy a pstruhy(J5f) jí veřejně a s celou rodinou(J5m) tím dodávaje lesku lázním zdejším(J5f) Jest pochybno kdo jest tu nejpřednějším(J5f) A jemu jemu radosť nevinnou(J5m) by v řeči doktorem slul u lidí(J5m) ten rada kazí neb mu závidí(J5m) Tož k radovi jenž u prázdného seděl(J5f) zřel vyzývavě žhavě bujaře(J5m) jak úsměšným by okem napověděl(J5f) jen počkej dám ti zvěrolékaře(J5m) Proč pak ne doktor Co to za podivnosť(J5f) Tím rada Rufovi jen kazí živnosť(J5f) neb ač jest lékař v městě nedalekém(J5f) přec každý host by slyšel s velkým vděkem(J5f) že v lázních samých pro všemožný případ(J5f) je doktor při ruce Toť zpozdilé(J5m) tak různiť tituly tak vlasy štípať(J5f) toť byrokratství směšné přežilé(J5m) neb um je stejný nechť si jméno jiné(J5f) ať někdo zkusí zachrániti vola(J5f) jenž svojí zkáze propadl již zpola(J5f) Tak doktor v duchu při sklenici vinné(J5f) as uvažoval o svých zásluhách(J5m) když sem i tamo přes dvorany práh(J5m) mu sotva stačil létať hospodář(J5m) a sklepník též by každé jeho přání(J5f) vše čím chtěl zvelebiť své hodování(J5f) a co jen možno v kuchyni i sklepě(J5f) se stalo skutkem Očím hostů všech(J5m) již jakás tajůplná slavozář(J5m) se rozlila kol ctihodného muže(J5f) jenž jedl tu a pil tak velkolepě(J5f) jak nemnoho jen smrtelníků může(J5f) Však v obdivovaný ten šum a spěch(J5m) jímž vládl jako polobůh v ta hesla(J5f) tak závažná jež z jeho úst se nesla(J5f) jak Štiku Krůtu Láhev a co více(J5f) všech úžas a všech úctu vzbouzejíce(J5f) an zbožně mlčel zástup hostů plachý(J5f) hlas tenký křikl Šachy moje šachy(J5f) He sklepníku Kam zas vy větroplachu(J5f) Mrak na čele blesk v očích strach šel z něho(J5f) A doktor k dovršení zlého všeho(J5f) děl Vidíte i bez šachů jste v šachu(J5f) Však hospodáři slyšte milý brachu(J5f) než odjedu ty raky míti musím(J5f) já nenahlížím co tu za obtíž(J5m) Ach vzdychl Ruf všech jiných věcí zkusím(J5f) a půjdu všude třebas ku rarachu(J5f) bych od něho vám koupil zajíce(J5m) však s raky pane doktore je kříž(J5m) těch nikde není krom zde v rybníce(J5m) však rybník Robinsonův jest a ten(J5m) jak víte jesti víc než pomaten(J5m) on neprodává ale láteří(J5m) a strašně proklíná až Pán Bůh brání(J5f) On blázen jest ať se ho každý chrání(J5f) Však doktor hlavou kroutí nevěří(J5m) Snad chcete lacino dí potutelně(J5f) Mé šachy zní to hrozně strašidelně(J5f) a rada vztyčen zbledlý jako duch(J5m) zrak uražený přes trnoucí kruh(J5m) v líc hostinského vbodávaje vece(J5f) Když konečně jsem šachů dobyl přece(J5f) zdaž tedy neráčíte se mnou hráti(J5f) vy pane hostinský Či taká česť(J5m) již pro mne pane příliš velkou jest(J5m) Dost dlouho čekal jsem až pán se vrátí(J5f) a nyní Doktor vpadl Naše tlachy(J5f) vás mrzí viďte Nuže hrajte v šachy(J5f) tu máte soka již ho pustím z pasti(J5f) Již jdu ó prosím Ruf se omlouval(J5m) a mezi stoly blíž se posouval(J5m) kde rada stál Ba zpozdil jsem se dnes(J5m) ctný pane rado neboť přes ten les(J5m) když jsem se brouzdal v nejhustějším chrastí(J5f) tu chlapisko mi cestu zastoupilo(J5f) jak hastroš do zelí A co to bylo(J5f) Toť Robinson Tím ušla mnohá chvíle(J5f) Tak ráčíte bráť černé nuž já bílé(J5f) I sedl k radovi s nímž konečně(J5m) jal figurky se řadiť válečně(J5m) Již stály proti sobě oboje(J5m) Však zloduch jakýs škůdník pokoje(J5m) zas doktorovi pošeptal by řekl(J5f) A snad si myslíte že bych se lekl(J5f) i kdyby ďábel nejen Robinson(J5m) měl rybník v němž by jediný byl rak(J5m) Jakž teprv když tam raků milion(J5m) Já k němu půjdu já mu vytru zrak(J5m) Já se ho báti Což jsem hloupé děcko(J5f) Však nevím proč se ho tu hrozí všecko(J5f) či někoho již uškrtil neb skolil(J5f) Toť blázen dobrák jenž si hnízdo zvolil(J5f) zde arci nevhod neb vám lázně hyzdí(J5f) tím zbořeništěm Přinuťte ho soudně(J5f) ať střechu pokryje a stěny vyzdí(J5f) však nuzák nespravil by asi kloudně(J5f) a proto nejlíp kupte si to doupě(J5f) a zbořte to Vám vyplatí se koupě(J5f) ten brloh v sousedství vám živnosť kazí(J5f) Ruf čile kývl Pravda páni drazí(J5f) a nejen brloh též ta stará šelma(J5f) jež hnízdí v něm ta hosty moje děsí(J5f) Neb když se schoulí vyvrátí svá bělma(J5f) a tu svou hřívu k samé zemi svěsí(J5f) toť strašák na leknutí dostatečný(J5f) an se s ním v lese večer někdo potká(J5f) zvlášť se ho bojí paničky a slečny(J5f) Zdaž koho skolil Je to šelma krotká(J5f) sic na svobodě by se netoulal(J5m) Však prodať chatrč Ani pomyšlení(J5f) Tu doktor posměvačně zamhoural(J5m) Hm chtěl jste asi tuze velkou láci(J5f) a on si tu svou romantiku cení(J5f) já zas ty raky Čekám na váš tah(J5m) jen pozor pane sic vám dáme šach(J5m) pln rozčilení napomenul rada(J5f) an zřel jak mysl Rufova se ztrácí(J5f) pryč z bojiště a v jinou kolej vpadá(J5f) Ruf rychle příliš rychle nyní sáhl(J5f) v řad figurek a bez rozmyslu táhl(J5f) Jej cele vábil hovor s doktorem(J5m) Rád bych přec věděl jakým netvorem(J5m) je ten váš Robinson děl doktor živě(J5f) proč nenávidí vás jak zvíře žije(J5f) a promluví li proklíná tak divě(J5f) Rád znal bych kousek jeho historie(J5f) Ruf odvětil Co vím to povím rád(J5m) Když Marek tak se jmenuje byl mlád(J5m) nu k vůli dívce jsme se znesnadili(J5f) jak již to bývá Já jsem jí byl milý(J5f) mou ženou stala se a Marek pak(J5m) se oddal pitkám hýřil všelijak(J5m) kus po kuse svá pole rozprodával(J5f) pak dvůr až měl jen tuto chalupu(J5m) a rybníček Mně byl ten dvorec vhodný(J5f) však musil jsem ho nabyť v překupu(J5m) by Marek neměl zdání komu dával(J5f) tak lehce do rukou svůj statek rodný(J5f) Mně nebyl by as prodal ani zbla(J5m) On tonul víc a více v kalu zla(J5m) a zvlášť kdy zvěděl že jsem nebyl hlupcem(J5f) byv tajným jistě poctivým však kupcem(J5f) teď mluví stále že jsem já jej zničil(J5f) Pak časem také v lese poustevničil(J5f) a posléz v chalupě se uvelebil(J5f) Rád bych ji též byl koupil jakž bych nebyl(J5f) Ba stál jsem o ni chytře dost i rázně(J5f) zvlášť když jsem potom vystavěl zde lázně(J5f) a když mu chatrč přes noc vyhořela(J5f) však pravilo se sám že založil(J5m) by zlosti nařknutí mně přimnožil(J5m) a věru pravdě podobno to zcela(J5f) neb smál se při ohni jak ďábel smál se(J5f) v těch plamenech jak doma býti zdál se(J5f) Nuž od těch časů černé spáleniště(J5f) tu straší nezbavím se ani příště(J5f) té strachomorny dokud žije on(J5m) jenž hostům sluje starý Robinson(J5m) Ruf šachů zapomněl tak vykládaje(J5f) a nevěděl že místo něho hraje(J5f) již chvíli Jella radova to dcera(J5f) Však doktor okem velmi soucitným(J5m) to spozoroval Již jsem hodlal včera(J5f) v to doupě vkročiť pravil roztržitě(J5f) a pokus ten teď bude nezbytným(J5m) ba nebýť noc šel bych tam okamžitě(J5f) Mne láká promluviť s tím kulichem(J5m) však až jen řadu stovek uvidí(J5m) pak užasnete jak se odklidí(J5m) a bude děkovať neb co mu dám(J5m) to bude pro chuďasa přepychem(J5m) Nu nekruťte jen hlavou Pravím vám(J5m) že nejsem držgrešlička ledajaký(J5f) Já koupím chatrč rybník chci míť raky(J5f) Rád uvidím děl Ruf a kdy již prosím(J5f) Hned ráno vece doktor přistoupiv(J5m) až k Rufovi stál u radova stolu(J5f) Hned ráno uzříte ten světa div(J5m) neb na prázdno se nikdy nehonosím(J5f) Však pane rado nehrajte tak spolu(J5f) mně slečinky je líto nemučte jí(J5f) tou hloupou hrou A rada děl Jen hloupý(J5f) kdo neumí se nudí Blahopřeji(J5f) vám pane slavně ku zítřejší koupi(J5f) I shrábl figurky a prudce vstal(J5m) dal dobrou noc a pryč se odebral(J5m) Teď přišlo šampaňské Ruf s doktorem(J5m) se dlouho baví hlučným hovorem(J5m) a řádnou pitkou ve chvíli však jedné(J5f) líc Rufova již zrudlá náhle bledne(J5f) neb zdá se mu že ve skla matném lesku(J5f) tam venku v zelenavé záři blesku(J5f) zří stáť a dovnitř zírať příšeru(J5m) tvář divou svazek chrastu sekeru(J5m) Až v pozdní večer s lesnatého svahu(J5f) se vracel Robinson k své chýše prahu(J5f) Jak stín jak stvůra divných snů se tměl(J5m) zjev jeho dobrodružný v šeru hustém(J5f) Již zmizel ve tmy hlubším černu dlel(J5m) jež hloučilo se při doupěti pustém(J5f) jak by tam noci domov byl a stíny(J5f) k ní co k své prabábě se lísaly(J5m) Chrast praštěl shozen na zápraží z hlíny(J5f) a kroky dřevěnků pak ťápaly(J5m) kams do vnitřku té strašidelné skrýše(J5f) kdež zanikly Vše jak by spalo tiše(J5f) i bouřka v dáli jak by dřímala(J5m) a přemáhala ospalou svou choutku(J5f) jen mdlými blesky kdesi z nebes koutku(J5f) zpod těžkých víček noci žíhala(J5m) a chvílemi tak líně hřímala(J5m) že hlubokému oddychání spánku(J5f) to podobno Kol nikde ani vánku(J5f) klid jal vše v olověné objetí(J5m) a zavřel všeho žití ruch i šum(J5m) dnes desaterou černou pečetí(J5m) Jen za rybníčkem ještě sklenný dům(J5m) bdí v lesku světel v zrcadle se zračí(J5f) a proti němu v báječné jenž kráse(J5f) vil zámkem z ohně zbudovaným zdá se(J5f) tím chmurněji se spáleniště mračí(J5f) jak ze tmy ulepené hnízdo dračí(J5f) jež trčí z hloubky předpekelné sluje(J5f) Čím hlubší noc je skrýti usiluje(J5f) čím více žhou v ně blesky náhlým jasem(J5f) by šeré s něho stíny odhalily(J5f) tím posupněji černé zří je s žasem(J5f) vždyť nezjasní se brloh zasmušilý(J5f) ni slunným leskem dne ni hvězdným třpytem(J5f) jak stínů věčných byl by kletým bytem(J5f) Teď zhasla světla skvělé dvorany(J5m) klid ještě mrtvější až tupě němý(J5f) teď svěšenými křídly spadl k zemi(J5f) jež jako nesčetnými havrany(J5m) se černala svých borů záplavou(J5m) a zapadlých svých dolin mrákavou(J5m) A jako pelech vší té pochmurnosti(J5f) tmy veškeré jež kryje výš i dol(J5m) jak hnízdo bouře kterou dálka hostí(J5f) dům Robinsonův hrozí kol a kol(J5m) z těch uhelnatých černých krokví zdá se(J5f) že hejno temných křídel pozvedá se(J5f) a mračna ta jež nebe zasmušují(J5f) že v nich se líhnou z nich se rozletují(J5f) i blesk jenž letí v obzor počernalý(J5f) že od jich ohořalých konců chytá(J5f) v nichž tajně asi zbylá jiskra kmitá(J5f) z těch plamenů jež kdys je ožíhaly(J5f) Z té chatrče teď vyšel Robinson(J5m) Dlel zřídka přes noc pod svým bídným krovem(J5f) nechť zuřil venku mráz a větrů shon(J5m) jakž teprv nyní v teple červencovém(J5f) Tak přenocovať pod zčernalým nebem(J5f) jak dnes toť pravou jemu rozkoší(J5m) a divá bouř kdy kraje pustoší(J5m) on v ni jak do podušky nejjemnější(J5f) svou hlavu hrouží v klid se ukonejší(J5f) snad jakous modlitbou již před se říká(J5f) neb kletby nejsou to jež za dne žvýká(J5f) a jež mu bývají as denním chlebem(J5f) Dnes pansky nastlané má spočívadlo(J5f) to roští jež mu před práh s beder spadlo(J5f) Tam sedl opřel záda přihrbená(J5f) blíž dveří o zeď lokty o kolena(J5f) a bradu v dlaně Dlel tak bez hnutí(J5m) jak vytesaná zdoba svého domu(J5f) a blesk kdy prorval nebes klenutí(J5m) tu bylo zříti v břitkém světla lomu(J5f) žeť socha ona slohem jesti shodna(J5f) s tou budovou s níž srostla a jí hodna(J5f) Tvář není nepodobna chýši té(J5m) ni chatrč tváři v kráse stejné míry(J5f) se nejvíc rovnají as lebce staré(J5f) kdes hrobníkovým rýčem vyryté(J5m) Hle vpadlé oči oken prázdné díry(J5f) se černají co lebky důlky charé(J5f) a v kteréms okně zejícím li kdys(J5m) se mihne Robinson neb v oka tůni(J5f) když Robinsonova se myšlénka(J5m) z tmy jeho bleskne stejně vzpomněl bys(J5m) pak na lebku jíž v nitru hádě trůní(J5f) jež vystrkuje hlavu z důlků očních(J5f) a ovinuvši skráň co čelenka(J5m) zpět vklouzne do dutiny stínů nočních(J5f) Dnes jak by hádě z lebky vyběhlo(J5m) a před čelisti brankou ulehlo(J5m) svým lesklým tělem v teplo letní záře(J5f) tak Robinson se slunil v blýskavici(J5f) a nechtělo se dlouho jemu zpět(J5m) tam v otvor dveřejí jak do žaláře(J5f) vstříc bleskům dokořán byl jeho hled(J5m) a hádě v každé jeho zřitelnici(J5f) dnes neukryto tkvělo bez ustání(J5f) ba rostlo v obrovského rostlo hada(J5f) Tak doutnalo mu v mozku přemítání(J5f) a myšlének v něm vřela noční rada(J5f) v níž začarován klidu nedosáhl(J5f) leč až by vyosnoval po čem střáhl(J5f) Co dumal Robinson Proč chmurný stesk(J5m) mu vraštil čelo klikatil mu brvy(J5f) Proč hlubším šarlatem než mraků blesk(J5m) plál jeho pohled jako ztopen v krvi(J5f) Jen jednu péči hýčkal jeho duch(J5m) jak vlčice své dravé mládě kojí(J5f) a v jediného terče čarokruh(J5m) slal všecky šípy smrtné vášně svojí(J5f) Šíp každý chabým tupým se mu zdál(J5m) by v jedno srdce tak se krutě vklál(J5m) jak bylo kletbou nad přísahu silnou(J5f) mu přislíbeno tvrdě usouzeno(J5f) by úpělo tak hořce otráveno(J5f) tak sešlapáno hanbou sžehnuto(J5m) by zoufalosti číši neodchylnou(J5f) tak vypíjelo žlučí zalknuto(J5m) i slzami a dýmem z pekel žáru(J5f) táž muka trpíc jak byl trpěl on(J5m) Však výmysly se v marném rojí sváru(J5f) a každý jak se zrodil spěje v skon(J5m) Tak zmírá lichý záměr po záměru(J5f) msta věžitá se rozpadává v trosku(J5f) Jest mu tak pusto v mysli jak by věru(J5f) měl hlavu kostry bez vtipu a mozku(J5f) a jenom hádě v hloupé mrtvé lebce(J5f) Nu starý troupe Robinson si šepce(J5f) stroj pavučinu abys lapil vlka(J5f) Tu seď a soukej dál až zplesnivíš(J5m) Jen straš jen straš však ať se nedivíš(J5m) že šelma s posměchem jen zuby cení(J5f) Ba styď se všecka chytrosť v tobě zmlká(J5f) jen vztek tvůj řve až se mu huba pění(J5f) však nemá drápů by je v šelmu vrazil(J5f) neb dávno si je ohryzl A teď(J5m) jen z červíčků si na lva důtky spleť(J5m) a jemu na postrach jak ovce meč(J5m) On tě jak vývrhel jak lotra zkazil(J5f) ty nic mu nečiň svíjej se a breč(J5m) Ó bloude dětinský a pitomý(J5m) jen chlub se mu Já jsem tvé svědomí(J5m) He svědomí to hlupče snad ho zdrtí(J5f) Že svědomí ví bídník co to jest(J5m) Jen chop se ho a čím jej ztrestáš smrtí(J5f) Smrť bláhový či smrť je také trest(J5m) Jak padlý strom tu ležeť zrovna tak(J5m) sám si jí nedopřeješ jemu však(J5m) bys dopřál smrti Proč jí nevyhledáš(J5f) proč sekerou tou sobě ránu nedáš(J5f) jak almužnu Mlč pošetilče Víš(J5m) jak by se zasmál kdybys dýchať přestal(J5f) Nuž tedy žiješ dál bys tím jej trestal(J5f) Ó blbe hnusný vlečeš svoji tíž(J5m) a konáš pekelnou tu žití cestu(J5f) ne jemu však jen sobě sobě k trestu(J5f) Že se tě bojí leká Nevěř brachu(J5f) A kdyby stojí li ten drobet strachu(J5f) jen za to K smíchu Všecko je to směšné(J5f) a všecko hračka všecko neúspěšné(J5f) co vymýšlím v té prázdné hlavy zmatku(J5f) Čím by mu škody na vydraném statku(J5f) čím by mu byly ztráty na mamoně(J5f) bychť sebe lstněji usiloval o ně(J5f) Zdaž odplatou tak bídnou titěrnou(J5m) bych zvážil svého žití dlouhou trýzeň(J5f) Ó za ni pokutu dost příšernou(J5m) si marně vymýšlí mé pomsty žízeň(J5f) Čím byl by ďáblu přeražený hnát(J5m) čím na vždy zohavené mrzké tělo(J5f) Ba kdyby krev svou cedil nastokrát(J5m) a žhavé železo mu v ranách vřelo(J5f) čím všecka taká muka byla by(J5m) To vše jsou trety hrůzy na baby(J5m) a rozmazlené děti ne však chlapy(J5f) jak on jak já Ne jeho nepolapí(J5f) ty kleště plamenné v něž muka má(J5m) mě svírala v něm duše strhaná(J5m) se třásti nebude on nezakusí(J5f) jak zoufání a bolesť prsa dusí(J5f) a v mozku pálí nikdy nepocítí(J5f) jak léta žalu ryjí v čelo vrásky(J5f) Tak trpěť k tomu třeba srdce míti(J5f) čím trpěl by však ten kdo nezná lásky(J5f) Ta nejhroznější stokrát smrtná muka(J5f) jen milovaná může dáti ruka(J5f) on vždy jim ujde on nic nemiluje(J5f) nic nikoho a nikdy nemiloval(J5f) On nemá srdce msta jsou šašky klam(J5m) he jeho neporaníš není kam(J5m) V tom měsíčný jak srp kdy z mračen pluje(J5f) tak štíhlý hlavou ladně nachýlený(J5f) stín lehký bílý ze tmy vystupoval(J5f) mdlý lesk naň zaplál postava to ženy(J5f) Tu miluje Zde by jej rána ťala(J5f) Ta myšlénka se bleskem zakmitala(J5f) v stín hluboký dum Robinsonových(J5m) Stůj křikl odkud se to kradeš domů(J5f) Co činilas tu Jest li třeba k tomu(J5f) tmy půlnoční a bouře byl to hřích(J5m) Ba co by jiného Neb kdo ti velí(J5f) Jdi spáchej co víš zlého mě to těší(J5f) kdo poslal tě je v hříchu zplesnivělý(J5f) a tvýma rukama tu na mně hřeší(J5f) co vsel ti do hlavy je ďábla setbou(J5f) a k čemu navádí tě čpí to kletbou(J5f) Stín bílý stanul Jasný dívčí hlas(J5m) dí Dobrý večer Jsi už doma zas(J5m) Já myslela jsem že jsi dosud v lese(J5f) a pro temnotu jsem tě neviděla(J5f) Nuž dobrou noc A zjev se dále nese(J5f) Stůj křikl stařec ven s tím cos tu chtěla(J5f) Co slídíš kolem jako noční sova(J5f) co proti mně vy chystáte tam znova(J5f) Co by kdo chystal dívka mírně hlesla(J5f) jen kousek trávy kravce tvé jsem nesla(J5f) neb hlad ji mučí Hrozné je to řvaní(J5f) Jest nám jí líto slyšíme to v spaní(J5f) ba každý se tvé krávy v noci děsí(J5f) vždyť se to rozléhává kol až v lesy(J5f) Mně Robinsone odpusť mně to nedá(J5f) já krmívám ji někdy jako dnes(J5m) Však Robinson jak rozlícený běs(J5m) k ní zasupěl Jen se mi opovaž(J5m) míť soucit s bestií ty smrťko bledá(J5f) Jen mi ji krm a její zpěv mi kaž(J5m) Však uvidíš že já pak nebudu(J5m) míť s tebou soucitu Že hlad ji mučí(J5f) Já tomu chci Že bučí Chci ať bučí(J5f) Dost dlouho učím řváť tu obludu(J5m) by krásně víš tak ze hluboka řvala(J5f) jak šelma urozená as jak slon(J5m) Ba skřipec jí též dávám na ohon(J5m) by vznešeněji vřeštět přivykala(J5f) ne jen tak sprostě věčně jako kráva(J5f) Chci aby bučela jak zvíře vyšší(J5f) ať v kostech mrazí toho kdo to slyší(J5f) ať se mu vlasy jako hřeby ježí(J5f) a při té noční hudbě pekelné(J5m) ať jako na řežavém uhlí leží(J5f) a v úzkosti se svíjí smrtelné(J5m) Ba Robinson když tich a noc jej kryje(J5f) pak zvířecí to hrozné kvílení(J5m) jak trouba za dne soudného ať vyje(J5f) a v snech ať straší jak zlé znamení(J5m) ať na svědomí jako bouř se žene(J5f) a stokrát všechen děs mu připomene(J5f) jenž roste z viny dosud nepomstěné(J5f) ať věčné prokletí jak horský hrom(J5m) se stokrát vypovídá v hlase tom(J5m) Tak chci ať hloupá bestie ta bučí(J5f) Ty tomu nerozumíš hlad ji učí(J5f) Toť její škola proto nedostává(J5f) nic žvýkati to zvíře pitomé(J5m) A ty se zatím pleteš v dílo mé(J5m) a cpeš jí trávu by mi oněměla(J5f) a snad i to co umí zapomněla(J5f) Já soucit s bestií ti zapovídám(J5f) Ty chraň se mne Však já i po tmě hlídám(J5f) a jestli tě tu ještě jednou zvětřím(J5f) já tě ty ještěrko pak neušetřím(J5f) Ať si tvůj tatík potom vlasy dere(J5f) zrak vypláče neb lebku rozepere(J5f) kdes rázem o skálu Dost křikla děva(J5f) dost Robinsone dost Již Bůh se hněvá(J5f) Tvá hrozná slova jako nůž mě mrazí(J5f) jich ozvěna se všude za mnou plazí(J5f) kde zaslechnu tvůj hlas je hrozba v něm(J5m) a když mě potkáš zamračen a něm(J5m) tvé pohledy jsou krutější tvých slov(J5m) víc bodají než naostřený kov(J5m) ba věř mně bývá že tvé oči tmavé(J5f) mi v spáncích vězí jak dva hroty žhavé(J5f) a v každou myšlénku i v každý sen(J5m) mě pálí bodají Ať noc ať den(J5m) vždy vidím před sebou tvou strašnou líc(J5m) z níž pomsta nenávisť mi šlehá vstříc(J5m) až děsno jest co čítám v očích tvých(J5m) Jen pověz jaký spáchala jsem hřích(J5m) že záští mě tak nekonečnou stíháš(J5f) Vždyť nemám klidu radosti ni mládí(J5f) a přec když někdy srdce zadovádí(J5f) a zveselí se ty mi v cestu vbíháš(J5f) jak černý stín jenž celý svět mi smuší(J5f) Ty stokrát probodáš mě svými zraky(J5f) tvou kletbu cítím na své mladé duši(J5f) a klesám pod ní za hřích nevím jaký(J5f) Hlas její selhal přemáhaje vzlyk(J5m) Tvým hříchem jest žes otce svého dcerou(J5f) Tak Robinsonův zaskřehotal vzkřik(J5m) Trp za hřích otcův trýzní tisícerou(J5f) trp viny otců mstí se na dětech(J5m) neb taková je spravedlnosť všecka(J5f) jest takým nebes takým světa běh(J5m) a nikdo nikdo jemu neuniká(J5f) trest rána namířená na hříšníka(J5f) ho drtí srdce nevinného děcka(J5f) a ďábel chechtá se až sotva dýše(J5f) mstě nebeské i lidské soudců pýše(J5f) he šašky jsou to Nikde nikde není(J5f) té moci jež by vmetla zatracení(J5f) tam kam se patří Ty se domů kliď(J5m) a to ti pravím ať se spokojíš(J5m) věř ty mi za nenávisť nestojíš(J5m) mne bláznivá se neboj tím se řiď(J5m) a marně hrůzy mráz tě ze mne zebe(J5f) má msta má zášť ta netýká se tebe(J5f) Jdi pospěš odtud vari Dívka stojí(J5f) a neodchází v tajném vnitřním boji(J5f) se váhá chvíli ale pouze chvíli(J5f) Ne Robinsone Zášť tvá se mne týká(J5f) tak volá odhodlána ze vší síly(J5f) Vždy otce prohlašuješ za hříšníka(J5f) a k vůli rodičům mě proklínáš(J5m) I nemám stání nebudu ho míti(J5f) než až to zvím až přestaneš mi krýti(J5f) na jaký otcův hřích to vzpomínáš(J5m) na jakou dávnou nepomstěnou vinu(J5f) Mluv pro tvou spásu pro Boha tě žádám(J5f) vše odhal mně Mně nelze již to snésti(J5f) jeť příliš hrozno taký život vésti(J5f) a smlčíš li mi to já trýzní zhynu(J5f) Mluv Smrť či život na duši ti vkládám(J5f) Tu Robinson se zasmál Hodné dítě(J5f) jež ruce spíná abych otcův hřích(J5m) mu odkryl Myslíš li že pobaví tě(J5f) co jemu hanbou obžalobou jest(J5m) nuž mohl bych si z toho ztropiť smích(J5m) a vyložiť ti šerednou tu zvěsť(J5m) však ne mně hnusno připadá to maně(J5f) Fi styď se slídiť po otcově haně(J5f) Však bílou ruku zvedla v temnou výši(J5f) a promluvila děva Bůh mě suď(J5m) On čte mi v nejtajnější srdce skrýši(J5f) že zkoumám proto jen tu kalnou rmuť(J5m) jíž otce mého jméno poskvrňuješ(J5f) jen proto zvídám jaká jeho vina(J5f) bych odčinila ji ty pomstu snuješ(J5f) já smír Já ve svých nočních modlitbách(J5m) a slzách vroucně prosím Hospodina(J5f) by přál mi za odvetu v obě dáti(J5f) co nejdražšího mám či míti mohu(J5f) i často vkročila jsem na tvůj práh(J5m) s touž prosbou vždy však bázeň zpět mě chvátí(J5f) dnes prvně mluvím k tobě jako k Bohu(J5f) a svatě horoucně tě zaříkám(J5m) ó pověz čeho sobě žádáš sám(J5m) a co by usmířilo žal tvůj žhavý(J5f) a sňalo kletbu s otce mého hlavy(J5f) Tak stála prosíc jako přízrak jasný(J5f) v té tmě již bouřná půlnoc kladla kol(J5m) jak kdyby tajně slétl anděl spasný(J5f) a v lidském tvaru kráčel v zemský dol(J5m) Smír syčel Robinson smír v zášti dračí(J5f) Chceš pykať oběť dáť víš co to značí(J5f) Jest to tvá vůle nebo lichá lež(J5m) Hle vidíš blýskať ocel sekery(J5m) Zdaž pošetilá znáš mé záměry(J5m) Jakž kdybych žádal Ty se nechvěješ(J5m) l zvedl zbraň svou lesklou jako v hrozbě(J5f) Však dívka neustoupila ni krokem(J5f) jak duch se bělá v temnu přehlubokém(J5f) i měkce praví Trvám na své prosbě(J5f) Ba věř já života bych neželela(J5f) a za výkupné dala bych jej ráda(J5f) Však duše tvá tak není zkrvavělá(J5f) a smrti mojí v cenu nepožádá(J5f) Vím Robinsone duch tvůj podlým není(J5f) co lidé mluví o tobě v ten děs(J5m) já nevěřím ba Robinsone věz(J5m) již často nad tebou jsem zaplakala(J5f) neb vím že divokosť tvá neurvalá(J5f) má původ v hořkém velkém utrpení(J5f) jež bičuje tě krutě štve a bodá(J5f) a v otráveném srdci tobě hlodá(J5f) Já se tě nebojím jest mi tě líto(J5f) a vše bych učinila Bůh můj ví to(J5f) vše dala bych by slovo smíru plné(J5f) tvůj vyřknul ret jenž v tajných mukách klne(J5f) Teď váhá Robinson Pojď blíž pak velí(J5f) však jeho hlas jest náhle ochraptělý(J5f) jak od slz potlačených Pojď až ke mně(J5f) Svou pravici mi podej k přísaze(J5m) jak kdyby nebe slouchalo i země(J5f) a mluv zda to co v hrdé odvaze(J5m) tu slibuješ též vykonati chceš(J5m) Jak neobrátí slovo tvé se v lež(J5m) Ty v pravdě splníš čeho smír můj žádá(J5f) A dívka řekla Učiním to ráda(J5f) I přistoupila v stín ten hluboký(J5m) kde zřela temnou jeho postavu(J5m) i podala mu ruku bez zachvění(J5f) On vzkřikl byl to jásot divoký(J5m) a přece něžný s nímžto v rozvášnění(J5f) dlaň dívčí jako drahou zástavu(J5m) k své hrudi strhnul k srdci pevně stiskl(J5f) sám nevěda zda zavzlykal či výskl(J5f) Vše vše že učiníš Jen uvaž znova(J5f) tu olověnou tíhu svého slova(J5f) slib železný se lehko nezlomí(J5m) mluv znova promluv na své svědomí(J5m) I promluvila jasně v nočním tichu(J5f) Vše Robinsone učiním krom hříchu(J5f) On sotva dýchal stále čekal ještě(J5f) zda dívka odvolá své přiřknutí(J5m) a v prsty své jak v ocelové kleště(J5f) dlaň její svíral v dlouhém stisknutí(J5m) a k hrudi své tu malou ruku vinul(J5f) Vše vše se tázal zas a hlavou kynul(J5f) Vše nechť pak cokoli ti údělem(J5m) Vše v oběť dáš Tys Vilmo andělem(J5m) a dáš své srdce Komu tázala se(J5f) a nevinnosti úžas zněl jí v hlase(J5f) jak myslíš že bych měla srdce dáti(J5f) A Robinson jí děl Znám kletý rod(J5m) i proklela jej vlastní tvoje máti(J5f) a chceš li zlomiť kletby této hrot(J5m) dáš srdce svoje rodu toho synu(J5f) dáš mu tu ruku již teď k sobě vinu(J5f) Dáš mu ji Vilmo dáš I stála němě(J5f) a pokorně ni vzdechem nereptala(J5f) jak beránek jak oběť dokonalá(J5f) a hlavu klonila jak souzená(J5m) Dám srdce svoje promluvila temně(J5f) dám ruku tomu komu povelíš(J5m) Mně neznámo co láska znamená(J5m) jsem volna hotova On žasl nyní(J5f) Tak snadno pravil srdce oželíš(J5m) a oběť slibuješ již neodčiní(J5f) pak žití plné slz a zoufání(J5m) Však Vilma řekla Toť mé pokání(J5m) Zač pykám za koho můj rozum tuší(J5f) já dám své srdce dala bych i duši(J5f) a spásu svou neb cítím hluboce(J5m) žeť otci mému třeba slitování(J5f) i božího i lidského A kdož(J5m) kdo ne li dcera vzal by za otce(J5m) kříž na svá bedra Takž ať Bůh mě chrání(J5f) a srdce mé dá otci za podnož(J5m) by na ně stoupl kráčeje k své spáse(J5f) Já dám své srdce samo podává se(J5f) I vzhlédla k obloze kde v blesku zář(J5m) krov černý spálený se zakmitl(J5m) a v duši její znova procitl(J5m) svým celým hořem pojem otec žhář(J5m) a celým děsem strach že ještě jiná(J5f) snad větší tajemná jej tíží vina(J5f) I bylo jí že vyslyšel ji Bůh(J5m) an oběť zjevil jí a boží duch(J5m) že mluvil ústy Robinsonovými(J5f) teď cítila že duše v ní se přímí(J5f) že křídla rozpíná i volna letí(J5f) a svatý mír že srdce její světí(J5f) Věz tedy komu slibuješ se vzdáti(J5f) děl Robinson a žhavě pozíral(J5m) znej kletý rod jejž zavrhla tvá máti(J5f) a jejž i já jsem pro ni zapíral(J5m) jest to tvé matky rod jest mé to plémě(J5f) tak bídné zašlapávané jak zmije(J5f) že nesmí z prachu vztýčiť nízké témě(J5f) a vlastních dětí ret že po něm plije(J5f) rod který všecku šlechetnější krev(J5m) kdys vycedil a z něhož zbyla luza(J5f) toť hmyzem hemžící se zdechlý lev(J5m) v němž horší žití hnus než smrti hrůza(J5f) rod odsouzený by jen v ponížení(J5f) se plazil znectěn jako vývrhel(J5m) tak znevážený v lidském pokolení(J5f) že němé tváři záviděť by měl(J5m) Tak sešlý rod že syn se za něj stydí(J5f) tak zpustlý že ho dcery nenávidí(J5f) že matky chrání úzkostně své děti(J5f) by rodu toho žádné znamení(J5m) se na nich nezradilo neboť kleti(J5f) jsou všickni jeho znakem zrazení(J5m) Tož každý lepší původ předstírá(J5m) a raděj vlastní matku zapírá(J5m) než zašeptal by utajeným dechem(J5f) jsem k hanbě narozen jsem klet jsem Čechem(J5f) Jak žasla Vilma pobouřena žalem(J5f) že český rod jest lidstva vývrhelem(J5f) Jsem Němkou však mně jeho řeč je milá(J5f) a lid že šťasten věřila jsem dosud(J5f) Ó rmoutil by mě jeho krutý osud(J5f) neb matka má kdys také Češkou byla(J5f) a často večer když jsem byla malá(J5f) mi české uspávačky zpívávala(J5f) ba věř mi co mě minul věk ten blahý(J5f) zpěv nižádný mi nebyl již tak drahý(J5f) jak tichá utajená píseň ona(J5f) Jak oheň kdyby šlehl v Robinsona(J5f) tak sebou škubl Ha proč utajená(J5f) proč tichá Jak jsi Vilmo pošetilá(J5f) Že Češkou byla matka tvá že byla(J5f) a proč již není proč jest proměněna(J5f) Proč z tebe Vilmo Němku vybrousila(J5f) Proč skrývá rod svůj před svědectvím lidí(J5f) proč obrátila jazyk svůj he proč(J5m) Že za tak podlý rodokmen se stydí(J5f) A tak to všude najdeš kroč kam kroč(J5m) jen kradmo Čech svým českým dechem dýchá(J5f) však hlasně znáť se k svému původu(J5m) mu brání všecka ctižádosť a pýcha(J5f) jak potupu jak neštěstí to cítí(J5f) z tak padlého že vzešel národu(J5m) jeť kletbou mukou skvrnou Čechem býti(J5f) Ba hlouběji tu hanbu skrývá každý(J5f) než kdyby na duši měl tíhu vraždy(J5f) a vášnivěji se jí zbýti baží(J5f) než malomocenství a cizé mravy(J5f) řeč cizá cizá česť jej více blaží(J5f) než kdyby zrozen byl jak cizák pravý(J5f) On s vlastní cesty své se střemhlav řítí(J5f) on vlastní krvi zoufale se vzpírá(J5f) on cizou sekerou své větve tesá(J5f) a kmen ten nešťastný přec neumírá(J5f) jen ve svou bídu víc a více klesá(J5f) ač hubí se přec nemůže se zhubiť(J5f) sil k tomu nemá ničím není ubit(J5f) a když se aspoň zapírá vždy tajná(J5f) mu výtka dí žeť prokletějším Kaina(J5f) Co pravíš volá Vilma s tesknou duší(J5f) v tom tichém lidu českých vísek kol(J5m) že také vášně také bouře buší(J5f) tak zničující že v něm hlodá bol(J5m) že taká mrzkosť v něm se dědí kletá(J5f) by sám chtěl vyhladi se s tváře světa(J5f) Co vísky skuhral Robinson ba vísky(J5f) kde bída hnízdí s tupou temnotou(J5m) ty ještě jeví bez roušky lid nízký(J5f) jenž nezahanben vlastní nuzotou(J5m) se v nevědomosti své nezastydí(J5f) však zpytuj mysl osvícených lidí(J5f) a důstojnějších vyšších bohatších(J5m) těch jaké Praha vysýlá sem v lesy(J5f) he koho slyšíš z osob onačích(J5m) by česky hlesl Snad že v koutku kdesi(J5f) ten onen zradí slůvkem český rod(J5m) však zjevně veřejně zdaž o překot(J5m) hned neobrátí Zdaž kdy potkají se(J5f) snad jinak než jak Němci pozdraví se(J5f) Když mají hody zábavy své slavné(J5f) zda české slovo z úst jich ozve se(J5m) Ba česky mluviť nebylo by mravné(J5f) a přec kdy leckde šplhám po lese(J5m) a neviděn je o samotě slyším(J5f) pak zvím jsou zrozeni v témž řádu nižším(J5f) jak strašák Robinson ač zapírají(J5f) jak zapřel on ač hanbu svoji tají(J5f) ti chytráci ti panští hosté lázní(J5f) jak on ten bídák o němž dí že blázní(J5f) Tu pomlčel a dívka volá tichem(J5f) A nezdá se ti velkým těžkým hříchem(J5f) tak svých se odříkať v jich neštěstí(J5m) tak zůstaviť jich zlému losu v plen(J5m) Sám Robinsone zbloudils na zcestí(J5m) sám soudce jiných nejsi nevinen(J5m) a proto měl bys lidem odpouštěti(J5f) by odpustil ti Bůh Však Robinson(J5m) se rozhorlil A kdo jest bez úhon(J5m) Co ty víš o tom Kdo mě ku prokletí(J5f) hnal zradou svou Kdo z hříchu v těžší hřích(J5m) mě mrskal úštěpkem Kdo drzý smích(J5m) si ztropil ze mne z řeči mé i rodu(J5f) To byla žena měla tvoji tvář(J5m) ó měla víc než všecku tvoji krásu(J5f) Já v její oči jako na oltář(J5m) jsem pohlížel a v našich srdcí shodu(J5f) jsem doufal vroucněji než v duše spásu(J5f) a v blaho naše pevněji než v nebe(J5f) My od dětství jsme rostli blízko sebe(J5f) a nebýť svými nemožno se zdálo(J5f) Pak odvezli ji do škol do kláštera(J5f) a mnoho slz nás rozloučení stálo(J5f) Já od rána jsem toužil do večera(J5f) a do svítání zas v tu celou dobu(J5f) však hrd jsem byl že milá děva získá(J5f) um vznešený a skvostnou náuk zdobu(J5f) Když chvíle shledání pak sladce blízká(J5f) nám slíbena já věřil jsem že drahá(J5f) též po mně touží plna snů a blaha(J5f) I přišla Vilmo přišla zpět a věz(J5m) zřím v duši své ji dosud jako dnes(J5m) jak anděl krásná líbezná i něžná(J5f) a přec mi přinášela sudbu pekla(J5f) Když jsem ji vítal pyšně jako kněžna(J5f) se vzpjala slyším ji jak dnes by řekla(J5f) to slovo zlé jímž zatratila mě(J5m) dí Nerozumím Slyšíš Nerozumím(J5f) To dí mi německy tož úžas tlumím(J5f) svůj pozdrav opakuji upřímně(J5m) však Nerozumím ha dí znova chladně(J5f) a v prsou mých cos puklo s krutým bolem(J5f) jak mráz by trhal srdce mé až na dně(J5f) a zimní mlha skryla jaro kolem(J5f) I táži se jí Čemu nerozumíš(J5f) Mé řeči jen či srdci mému také(J5f) Tu bodla mě Tak vtipkovati umíš(J5f) Jen škoda nejsem děvče ledajaké(J5f) a česky mluviť není pro mne slušno(J5f) a chceš li se mnou jaký hovor míti(J5f) v té řeči sprostné nesmí se to díti(J5f) Ó kdo by cítil jak mi bylo krušno(J5f) žár pohanění útroby mé vzňal(J5m) a mořem hořkosti mě zalil žal(J5m) že místo blaženého milování(J5f) si pro mne přinesla jen pohrdání(J5f) a prostým skromným rodem svým i mým(J5m) tak povrhla až rozprchla se v dým(J5m) má všecka krásná víra ve štěstí(J5m) Jak bezduchý jsem bloudil po domově(J5f) i nechápal jsem co se bude díti(J5f) po ztrátě lásky po tom hrozném slově(J5f) jen to jsem věděl bez ní nechci žíti(J5f) I přemýšlel jsem jakou neřestí(J5m) tak nectnou český rod jest poskvrněn(J5m) že i sám anděl lásky se ho štítí(J5f) I zkoumal jsem zlou tuchou naplněn(J5m) jak lid ten smýšlí mluví jedná cítí(J5f) aj hle co za podajnou pokorou(J5m) jsem nalezl v tom lidu Slabosť chorou(J5f) již pocit vlastní nevážnosti zebe(J5f) Rod český nemá víry v sama sebe(J5f) česť vědomá ho v prsou nezahřívá(J5f) on tupě na hrdlo si šlapať nechá(J5f) kdy svět mu spílá sám jen k tomu kývá(J5f) když sám se nectí jak by svět ctil Čecha(J5f) Sám chová nízkosti své temný cit(J5m) jsa otrok od bídného narození(J5f) Jeť ztracený to beznadějný lid(J5m) a roven vyšším nebude i není(J5f) Však dívka moje když se nad něj vznesla(J5f) já chtěl bych snad by nazpět zase klesla(J5f) Ne k rovné výši povznesu se za ní(J5f) Jak ptáče vzlétající v záři ranní(J5f) jsem okřál po svém temném váhání(J5m) tou svůdnou těchy plnou myšlénkou(J5m) Vždyť byl bych bez vteřiny váhání(J5m) se vřítil v propasť za svou milenkou(J5m) ba kdyby sklesla tam i v pekel říši(J5f) jak nebyl bych spěl za ní v jasnou výši(J5f) kde hodným jí a šťastným bych se stal(J5m) Tož jsem se rázem rodu toho vzdal(J5m) jenž mezi mnou a jí byl šerou hradbou(J5f) a znaků jeho všech se pozbaviv(J5m) jež v očích jejích byly mojí klatbou(J5f) jsem doufal obnoviti lásky div(J5m) Ba řeč ta její vznešenější nová(J5f) jak jsem ji hltal nebyla mi těžkou(J5f) Již českého jsem nepromluvil slova(J5f) a matka má jež byla prostou Češkou(J5f) když jsem jí cizejším co den se stával(J5f) se soužila i bělely jí vlasy(J5f) a přetékaly víček jejích řasy(J5f) a její obličej se ustarával(J5f) Též ona pravívala Nerozumím(J5f) když jsem k ní hovoříval cizou řečí(J5f) to Nerozumím hrozné Nerozumím(J5f) to české její teskné Nerozumím(J5f) mé srdce svíralo vždy krutou křečí(J5f) neb výčitka v něm zněla lkající(J5m) jak by mě jakýs tajný soudce soudil(J5f) a záchvěv lítosti v mou hruď se loudil(J5f) To mátlo mě tak jsem se toho lekal(J5f) že prchal jsem od matky plačící(J5m) a po dny celé samotami těkal(J5f) Tak na vrch Černý zabloudil jsem kdysi(J5f) víš na ten balvan vystouplý a lysý(J5f) k té kapličce kde obraz Krista jest(J5m) jak mrtev přes klín rodičky své visí(J5f) však nemohl jsem vzhlédnouť pro bolesť(J5m) v té božské matky uslzenou tvář(J5m) mně bylo jak bych v její smutné líci(J5f) zřel svojí matky pohled žalující(J5f) Tu v zrak mi šlehla bleskovitá zář(J5m) a tělem trhla rána děsně sladká(J5f) neb vystoupila dívka proti mně(J5m) To byla ona Čím mi byla matka(J5f) čím celý svět Mdlou mlhou v podzimě(J5m) jen ona sluncem které život budí(J5f) a bez ní smrť jen smrť jsem cítil v hrudi(J5f) Jen v ní a při ní zřel jsem spásu všecku(J5f) Již rozumíš mi děl jsem po německu(J5f) Již sprostná řeč se k tobě neodváží(J5f) té jsem se učil jež tě neuráží(J5f) Jsi smířena Ó dopřej poslechu(J5m) mně před tím Kristem pro mou velkou lásku(J5f) Tož hrdě kývla mi a bez dechu(J5m) jsem pravil jí Hleď jak zde na obrázku(J5f) lká matka pro syna tak slzy roní(J5f) též pro mne matka mrtev syn jest pro ni(J5f) Však Ježíš zemřel z lásky k lidem bídným(J5f) já z lásky k tobě jediné bys ty(J5m) jen ty zas na mne hlédla okem vlídným(J5f) an spěji změněn ze své očisty(J5m) Já pohrdnul jsem rodem svým že tys(J5m) jím pohrdla mněť jazyk jeho klatým(J5f) že tys naň klatbu vyřkla zde mne viz(J5m) zde přísahám ti před obrazem svatým(J5f) že od chvíle kdy řeklas Nerozumím(J5f) má ústa nepronesla české hlásky(J5f) Cit každý tlumím trhám všecky pásky(J5f) a přísahám na věčnou spásu svou(J5m) na spásu matky své na spásu tvou(J5m) slyš tvoji spásu tož to nejvyšší(J5m) co na zemi i nebi vzývať mohu(J5f) zde v zástavu tím slibem dávám Bohu(J5f) ať zvím žes věčně kleta mojí vinou(J5f) z mých úst li v žití mém kdo uslyší(J5m) jen slůvko promluvené řečí jinou(J5f) než tou již zvolila jsi za svou vlastní(J5f) Tak přísahám ti z nesmírné své lásky(J5f) Jsi smířena A budeme teď šťastni(J5f) A děvče udiveno ale chladno(J5f) mi dělo Marku máš mě sice rád(J5m) však rozmyslím si co mi lépe radno(J5f) zdaž ruku jinému neb tobě vzdáť(J5m) Tak odešla Já nevěděl jsem ani(J5f) jak dlouho ohromen jsem zíral za ní(J5f) jak dlouho roven šílenci jsem běhal(J5f) kdes po lesích ni co jsem cítil asi(J5f) však pekel bič mě dál a dále šlehal(J5f) a když pak jsem se doma octnul maní(J5f) a spatřil tvář svou v tomto rybníce(J5m) tu viděl jsem že cosi na líce(J5m) jak sníh mi vlálo sbělely mi vlasy(J5f) A první člověk jenž mě uviděl(J5m) mi zlořečil svou výčitkou i děl(J5m) že zemřela má matka po svém synu(J5f) až do posledních vzdechů volajíc(J5m) Kdo snese taký žal Kdo takou vinu(J5f) Tak trpěť nechtěl nemohl jsem víc(J5m) tož ve víně své zoufání jsem topil(J5f) a v loktech dívčích jsem svou hrůzu dusil(J5f) změn dychtiv svodných kostek jsem se chopil(J5f) všech neřestí všech ztrát i muk jsem zkusil(J5f) však úlevy jsem přec se nedovolal(J5f) ni zapomenutí Můj los mě zdolal(J5f) Však dost již o tom Slyšelas již dost(J5m) Tu náhle zamlčel se Robinson(J5m) a tichou tmou jen z dálky hučel hvozd(J5m) přec konečně se blížil bouře shon(J5m) a silněji z hor duněl rachot hromu(J5f) Jdi Vilmo bouřka táhne jdi už domů(J5f) Však nezapomeň slib svůj mně daný(J5m) A zrušíš li jej zruším já i svůj(J5m) svou přísahu již slyšel Svrchovaný(J5f) víš na spásu tvé matky Pamatuj(J5m) Jek vichru přehlušil mu další řeč(J5m) a blesk jak žhavý napřažený meč(J5m) sjel mezi něj a Vilmu s černé chmury(J5f) zjev její bíle mlhavý se ztratil(J5f) jak větrem odvanutý Znova s hůry(J5f) blesk trhaný se rudě zaklikatil(J5f) ryk hromový pak shltil každý zvuk(J5m) a temno každý zjev Stál dlouho ještě(J5f) v té bouři Robinson neb kapky deště(J5f) jen řídce kanuly a potichu(J5m) se chechtal vida kterak se svítilnou(J5f) Ruf obchází svůj dům Ty kulichu(J5m) co hledáš v noci Máš to práci pilnou(J5f) Jen sviť si hezky všudy do kouta(J5m) zdaž jsem ti červeného kohouta(J5m) na dřevěnou tvou boudu nenasadil(J5f) jak půjčku za oplátku by se řeklo(J5f) že boží posel Bloude kdo ti radil(J5f) mně spáliť střechu Zmámilo tě peklo(J5f) že pro zlosť svoji pro nyní i příště(J5f) to černé vtipně krásné spálenistě(J5f) sám sobě vystrojils Mne nevypudil(J5f) dým brachu odtud kdybys mě snad udil(J5f) tím lépe budu strašiť Myslíš snad(J5m) že za to mstím se za to dobrodiní(J5f) Já nedal bych ni za královský hrad(J5m) to doupě své jak se mi líbí nyní(J5f) Však dcera tvoje to je víc než střecha(J5f) Tu podpálil jsem počkej budeš tchánem(J5f) Ho těš se dám jí proklatého Čecha(J5f) jen počkej jakým zeť tvůj bude pánem(J5f) Tak Robinson si šeptal za ticha(J5m) a myslel na Vilmina ženicha(J5m) a mnul si ruce Potom usnul venku(J5f) i zdálo se mu o mladosti dnech(J5m) zas jako druhdy zíral na milenku(J5f) jen že v těch dnešních divně matných snech(J5m) to byla Vilma podobná své matce(J5f) a Robinson ji vítal ve své chatce(J5f) jak žínku svou a štěstí usmívavé(J5f) jež dávno dávno byl již oželel(J5m) se rozzářilo v stěny jeho tmavé(J5f) jak kdyby čaroděj mu povelel(J5m) A Vilma přemítala v nočním bdění(J5f) co asi láska jest ten cit jí cizí(J5f) že pro ni v světě tolik utrpení(J5f) i bolu jenž až po hrob nevymizí(J5f) Zdaž tak se tážíc asi rozuměla(J5f) co bouře noční v odpověď jí hřměla(J5f) Když Robinson se vzbudil bylo pozdě(J5f) mlh modrá clona na černavém hvozdě(J5f) již prosvítala zlatou září slunnou(J5f) a jako sluncí šest by v nebesa(J5m) se chtělo vznésť tak z mlhy té se sunou(J5f) teď ve skupení hvězdná tělesa(J5m) šest ohromných to žlutých slunečníků(J5f) Toť doktor z procházky šel s rodinou(J5m) a v duchu řeč si chystal účinnou(J5m) neb mířil k Robinsonu baráčníku(J5f) Hm zaklepal bych ale není nač(J5m) nuž pozdrav Bůh děl doktor vcházeje(J5m) v ty dvéře bez vrátně a dveřeje(J5m) kde sídlel divůplný zaklínač(J5m) jenž sám jen mohl zvábiť ze hlubiny(J5f) zjev přežádoucí před dychtivé zraky(J5f) a jemuž doktorovy laskominy(J5f) lze ukonejšiť chutnými jen raky(J5f) Však Robinson tu vzácnou návštěvu(J5m) zlým okem vítal bez poklon a díků(J5f) Hle opodál pak toho výjevu(J5m) jak souhvězdí se skví pět slunečníků(J5f) Jak jste se vyspal kmotře za té vřavy(J5f) děl doktor po domácku byl to žert(J5m) To bylo hřmění soudný den to pravý(J5f) či vlastně soudná noc Však který čert(J5m) je v krávě vaší zašit řekněte(J5m) Jak sedm ďáblů bučí sice vždycky(J5f) však dnes mi dobytče to prokleté(J5m) spáť nedalo To proud as elektrický(J5f) mu dráždí jemné čivy hovězí(J5m) Ač jakás nemoc li v tom nevězí(J5m) Nu dovolte jsem doktor dobytčí(J5m) jak po sprostu se říká drobátko(J5m) vám prohlédnu to divné zvířátko(J5m) a dám mu něco ať tak neřičí(J5m) však zdarma nebojte se útrat kmotře(J5f) Já nejsem doktor jenž se pro zisk dotře(J5f) sám k pacientu jako mnozí jiní(J5f) Jsem muž jenž v službě lidstva leccos činí(J5f) Nu tedy kmotře kde pak máte k ďasu(J5f) tu krávu první v světě podle hlasu(J5f) Pan doktor aj tak Robinson se divil(J5f) a zašilhal ba zdálo se že zkřivil(J5f) i nos a čelo jak naň kosmo zřel(J5m) Aj aj pan doktor sám by nevěděl(J5m) jak zachovati zdraví bez lázní(J5m) Sem milý pane nikdo nejezdí(J5m) kdo nestůně anebo neblázní(J5m) Ven při tom jeho žhavé oči mrkly(J5f) na slunečníků žluté souhvězdí(J5m) a myslel si to jsou as lidé zbrklí(J5f) Já že bych stonal doktor prudce žasl(J5f) a smál se až se celý barák třásl(J5f) Já nemocen To kmotře mýlíte se(J5f) To byste viděl co mé tělo snese(J5f) tak při večeři kmotře když je dobrá(J5f) jen hleďte na mne viděl jste kdy obra(J5f) Mám venkov rád a zvláště horský vzduch(J5m) a libuji si v kostrbaté cestě(J5f) to tráví Tak je dobře nejen duch(J5m) i tělo ať se trochu natrmácí(J5f) sic tuze tloustne při duševní práci(J5f) Já žiju v městě kmotře v krajském městě(J5f) a z učených mé vědy výkonů(J5m) mě hlavně zaujímá dozor jatek(J5f) tam věda též má zlaté dno Mám dost(J5m) bych pořádný si někde koupil statek(J5f) však nerozumím správě záhonů(J5m) a přec nač venku žíť jak pouhý host(J5m) když mohl bych tu vlastním pánem býť(J5m) Nu zkrátka kmotře budete li chtíť(J5m) tož smluvíme se nebuďte jen hloupým(J5f) Mně se zde líbí a co hlavní věc(J5m) zde v lázních dobrý Rufův hostinec(J5m) Já ten váš roztrhaný barák koupím(J5f) zač sám jen chcete vystavím si z toho(J5f) zde letní byt nu kmotře prodáte(J5m) Mám hotové a co si žádáte(J5m) to věřte nebude mi asi mnoho(J5f) Nu bude z toho mračna dešť Ba mračno(J5f) ne na dešť na nejtěžší krupobití(J5f) se na Robinsonově čele stáhlo(J5f) a jak dvé drápů káně lupu lačno(J5f) když za stodolou tučnou myšku chytí(J5f) dvé rukou po tělnatém hostu sáhlo(J5f) až cítil v mase prsty jako hřeby(J5f) He na tu chytrosť bylo zapotřebí(J5f) vám dvěma spolu půlnočního chlastu(J5f) Jdi k čertu nadháněči Zde jsou vrata(J5f) I zvedl ztrnulého diplomata(J5f) a hodil jím jak včera svazkem chrastu(J5f) ven zprudka před svatyni svého prahu(J5f) kde těleso to těžké okrouhlé(J5m) se kutálelo po neblahém svahu(J5f) jenž nad zrcadlo sbíhal podlouhlé(J5m) ach osudně se skláněl ku rybníku(J5f) A již to žblunklo vystřiklo a kruhy(J5f) se lesklou plochou vlní v barvách duhy(J5f) Kdo vylíčí ten výkřik srdcelomný(J5f) ten rozruch pěti žlutých slunečníků(J5f) Jak padající hvězdy řítily(J5m) se s výše své a v pádu svítily(J5m) I přišlo na ten skandál přeohromný(J5f) teď zjevení se dívat vyčouhlé(J5m) toť rada škodolibý a s ním Jella(J5f) s nářkem rodina se ukláněla(J5f) k té zrádné hladině z níž hlava její(J5f) jak velryba si odfrkujíc čněla(J5f) I vyškrábal se doktor za chvil drahně(J5f) přec na břeh z vody obalen jsa v bahně(J5f) a běda vyšel před nepřátel zraky(J5f) jim pro smích ověšen jsa čtyřmi raky(J5f) Neb rybník tak se hemží touto zvěří(J5f) že ucítí hned račí klepeta(J5m) kdo ruku vnoří v něj Již rada věří(J5f) že soka řízná stihla odveta(J5m) již u vítězoslávě k hostům shlíží(J5f) jichž víc a více k divadlu se blíží(J5f) však ejhle doktor ani schopen není(J5f) by cítil význam svého zahanbení(J5f) on v smíchu těší zlekanou svou ženu(J5f) a odhaduje na půl krejcaru(J5m) svých pokažených pantalonů cenu(J5f) ba volá v růžovém svém rozmaru(J5m) vstříc Rufovi Kdo ještě nevěří(J5m) že musím raky míť byť za půl světa(J5f) Tak sundejte je pozor na klepeta(J5f) v těch nejlepší je chuť Dnes k večeři(J5m) je dejte pro mne k dobré teletině(J5f) Tak tu jsou čtyři raci do kuchyně(J5f) v karavaně slunečníků kráčel(J5f) tak rozjařeně domů se svou paní(J5f) jak by se nebyl přehanebně smáčel(J5f) a pana rady nevšiml si ani(J5f) pln labužnické chuti na své raky(J5f) a čelo rady zatáhlo se mraky(J5f) Ten doktor Z ostudy již sám si spískal(J5f) přec laskomin svých ukojení získal(J5f) Však není ještě není konec všeho(J5f) Hle Robinson se zjevil ve dveřích(J5m) a s kletbou děsnou kopnul do něčeho(J5f) to dál se valí v davu zazněl smích(J5m) neb hle již poklopil se na rybník(J5m) jak spadlý balon žlutý slunečník(J5m) plul přes hladinu zvolna unešen(J5m) a překoceným zdál se štěstí člunkem(J5f) To myslel rada v srdci potěšen(J5m) a jeho tvář se rozzářila slunkem(J5f) I lovil hůlkou až lup vylovil(J5m) leč kdo by jeho rozkoš vyslovil(J5m) když z pozvednuté jeho trofeje(J5m) to kapalo jak slzné krůpěje(J5m) pro slávu zmařenou ba ještě líp(J5m) hle živý střapec zdobil každý cíp(J5m) neb v malé chvíli pod vodou se krásně(J5f) kol navěsila ráčata jak třásně(J5f) I kráčel rada pod tím baldachýnem(J5f) a za ním hosté hlasně jásajíce(J5f) šel doktorovi vrátit co byl ztratil(J5f) by pod tohoto slunečníku stínem(J5f) svým starým leskem doktor nevzplál více(J5f) Tak všecko pokoření své mu splatil(J5f) Však mýlil se když doufal od nebes(J5m) že doktor po té lázni aspoň dnes(J5m) se nepohrne na společný výlet(J5f) neb do terče se mělo jíti střílet(J5f) a než by doktorova rodina(J5m) se vystřídala saň ta šestihlavá(J5f) tu pokaždé by ušla hodina(J5m) ach s těmi zábava toť trýzeň pravá(J5f) Leč klamem bylo všecko doufání(J5m) Jest odpoledne dusí vedra tíha(J5f) však žluté souhvězdí se prohání(J5m) již před domem a na společnosť číhá(J5f) a sotva rada ve svém pokojíku(J5f) se prospal po obědě chvilku drahnou(J5f) zřel oknem v skupení šest slunečníků(J5f) jak s ostatními ku střelnici táhnou(J5f) i zamumlal cos zaťatýma rtoma(J5f) a Jelle k žalu sám s ní zůstal doma(J5f) A řadami se proudil na výlet(J5m) též sváteční ten maloměstský svět(J5m) i pestřila se každá k lesu cesta(J5f) stem barev panstva z venkovského města(J5f) Tak mířilo vše chutě ku střelnici(J5f) ba střílí se již cestou šípem oka(J5f) A zatím v hloubce hvozdů po silnici(J5f) se loudá pošta archa šíroboká(J5f) spí vozka koně zpocené v tom vedře(J5f) jen stěží vlekou lidský náklad líný(J5f) jejž velké město vysýlá tak štědře(J5f) ven v kraj i hory v lesů tiché stíny(J5f) Dvé pocestných to židův obyčejných(J5f) a v každém voze poštovním vždy stejných(J5f) kdo poštu v Čechách zřel kdy bez žida(J5m) Ti podřimují srážejí se v spaní(J5f) a proti nim kýs němý nelida(J5m) zří chmurně ven a neposlouchá ani(J5f) co čtvrtý hovoří z nich jediný(J5m) jenž počíná si čiperně a švarně(J5f) on brzy chválí půvab krajinný(J5m) zas městský sport pak sebe vše to marně(J5f) jak kdyby anděl s nebe zpíval hluchým(J5f) A že by příliš umdlel s hrdlem suchým(J5f) tož mělnickým je vlaží výtečným(J5m) a nabízí též druhům netečným(J5m) svou lahvici a chválí svoje víno(J5f) A kdyby tomu divousu tam v koutku(J5f) jej vyslechnouti nebylo tak líno(J5f) tož byl by zvěděl kolik starých soudků(J5f) s tím tokem rudým chová mluvkův sklep(J5m) sklep s ledem jenž proň není přepychem(J5m) anť pro své choutky má přec moudrý mezník(J5f) je praktickým jeť povoláním řezník(J5f) jeť doktorovy dcery ženichem(J5m) a jeviště kde vznikl svazek sladký(J5f) kde tchán i zeť se našli byly jatky(J5f) Však chmurný posluchač byl hluch a slep(J5m) a nedbal šviháckého společníka(J5f) spíš byl by řečmi vzbudil nebožtíka(J5f) než zavděčil se tomu balbousu(J5m) Tu žid však jeden jenž si dosti zdřiml(J5f) si neplodné té samomluvy všiml(J5f) a šibalsky se usmál do vousu(J5m) i prohodil cos maně po německu(J5f) hned mluvný světák hbitě odpověděl(J5f) i nechal blýskať němčinu svou všecku(J5f) tak hojně jak by na několik neděl(J5f) se chtěla rozpřísť řeči jeho šířka(J5f) V tom němý soudruh otevřel si dvířka(J5f) a sotva zamumláním s bohem dal(J5m) ven vyskočil a pěšky dál se bral(J5m) A sotva stezičku že spatřil prvou(J5f) v les uhnul maně kam jej oči vedly(J5f) Ó jak se vítal s každou sivou jedlí(J5f) a sosnou dlouhovlasou temnobrvou(J5f) Když dýchal volný nebeský ten vzduch(J5m) ret jeho chvěl se sladkým opojením(J5f) jak by se stýkal blahým políbením(J5f) s tou čistou vůní plnou snů a tuch(J5m) Jak jeho duše zemdlená a skleslá(J5f) svá rozraněná křídla toužně nesla(J5f) by zhojila je letem do samoty(J5f) V tom jako rány jako šípů hroty(J5f) v sluch jeho zabodly se matné zvuky(J5f) slov smíchu zpěvu v hlučné směsici(J5m) toť proud jenž lesem bral se k střelnici(J5m) a jehož veselosť mu strojí muky(J5f) On nechce aby všední hlahol ten(J5m) mu plašil blahý skutečnosti sen(J5m) ten svátek shledání se s přírodou(J5m) jejž slavil trnoucí svou bolnou duší(J5f) Les dýše posvátností lahodou(J5m) mu v srdci mír Však dlouho ještě ruší(J5f) jej mělký štěbot lhostejných těch lidí(J5f) ač prchá on je slyší on je vidí(J5f) a v boru bezcestném pln trapné tísně(J5f) si marně vypuzuje ze sluchu(J5m) jich planý smích a německé jich písně(J5f) Až v pusté rokli potkal pastuchu(J5m) ten pozdravil a blbě hleděl naň(J5m) bylť blázen patrně i vypjal dlaň(J5m) a žebral jakž mu asi návykem(J5m) Tvor jediný jejž velebný ten hvozd(J5m) zde slyšel hlesnouť starým jazykem(J5m) tím svatým praotcovským Čechů řečí(J5f) I spěchal dále zasmušilý host(J5m) a srdce jak by rozsápáno meči(J5f) a trním obvázáno bolelo(J5m) Spěl výš zde dole úzko mu Jen výš(J5m) Zde truchlozvěstmi vše mu šumělo(J5m) a každý strom tu s rozpjatými sněty(J5f) stál jako k umučení čnící kříž(J5m) a zrudlé sosen jehly v mechu vsety(J5f) se ježily co zkrvácené hřeby(J5f) ba křišťál zdroje krví volal k nebi(J5f) Výš bez dechu a klidu v strmou výši(J5f) jej štvaly teskné mysli přízraky(J5m) jak uprchnouť by mohl v lepší říši(J5f) Hle modrojas a bílé oblaky(J5m) zřel náhle v slunné záři nad hlavou(J5m) stál na vrcholu hory nad lesy(J5m) jež objímají temnou záplavou(J5m) to témě skalné Srázné útesy(J5m) jak stěny spadají mu od nohou(J5m) v dol v moře vrcholků se houpajících(J5f) Van chladný cítil na horoucích lících(J5f) a nešen skalou kryt jen oblohou(J5m) byl sám byl svůj a zíral v ráj své vlasti(J5f) Stál na srázu a dumal nad propastí(J5f) a zdálo se mu že ty lesné valy(J5f) kol pusty smutny v černý háv se halí(J5f) a zlaté kraje v dáli ježto jemně(J5f) v jas nebe splývají že planou zmarem(J5f) I zašeptal si vášnivě a temně(J5f) Ó volnosti Jak hrozným tys mi darem(J5f) Dnes Vilma že se hosté všeteční(J5m) pryč odebrali s žízní svou i hladem(J5f) má volné zlaté půldne sváteční(J5m) a hodlá od rána v tom srdci mladém(J5f) že půjde na vrch Černý v místa ona(J5f) tak smutná pro starého Robinsona(J5f) a v kapličce že k nohám matce Boží(J5f) dar zbožný věnec lesních kvítků složí(J5f) Chce za matku tam pomodliť se tiše(J5f) Jde jako víla z pohádkové říše(J5f) tak spanilá a paprskový jas(J5m) jenž vpadá ze stinného klenutí(J5m) jí splývá jak dvé zlatých perutí(J5m) kol ramenou A za ní jako ďas(J5m) jak divý muž stín živý v stín se míhá(J5f) toť Robinson jenž kradmo Vilmu stíhá(J5f) Tak tajně neplazí se za kořistí(J5f) ni dravá zvěř ni hádě v suchém listí(J5f) jak on se choulí uhýbá a kryje(J5f) Zří kterak Vilma uklání se v mech(J5m) a kvítí sbírá v prostý věnec vije(J5f) a tvář svou obrací li v jeho stranu(J5f) hruď jeho tají srdce tluk i dech(J5m) Teď Vilma zpívá si Jak nebes manu(J5f) ty zvuky tiché duše jeho loká(J5f) a rozkoš zázračná i přehluboká(J5f) mu rosí starý okouzlený zrak(J5m) Jak v době první lásky tak jen tak(J5m) se vetché srdce opět touhou plní(J5f) vždyť obraz té jež v mládí hruď mu vzňala(J5f) zří před sebou a slib mu Vilma dala(J5f) jenž vítězstvím a pýchou krev mu vlní(J5f) té podoba jež nade vše mu draha(J5f) to dosud opájí ho mořem blaha(J5f) a sladkosť jeho stokrát zdá se sladší(J5f) že hořkosť pomsty plná nezkrocená(J5f) v něm rozplynuta a jím ukojena(J5f) Ó sotva Robinson si smysliť stačí(J5f) jak omráčen sok jeho sklesne zvěstí(J5f) že jeho pyšné vzdorné tvrdé štěstí(J5f) se drtí v niveč žeť jen ssutinou(J5m) Až uzří svoji dceru jedinou(J5m) svou Vilmu Robinsonkou Ať se svíjí(J5f) a zoufá si ať hýří a se zpíjí(J5f) té rány nepřebouří nepřekoná(J5f) Ať proklíná svůj rod svůj los svou krev(J5m) ať nosí v prsou vlastních pekla řev(J5m) a pocítí oč zloupil Robinsona(J5f) Ať ztratí jediné co miloval(J5m) Toť odveta Ať snáší stejný žal(J5m) Ať zří svou dceru k níž jen lásku cítí(J5f) jak vyvrženku v brlohu tom žíti(J5f) ji světu v posměch za tím kletým prahem(J5f) jak prokletému rajským žehná blahem(J5f) Dnes myšlénky té zdar chce sobě zjistiť(J5f) chce hnutí Vilmino i její hoře(J5f) chce okamžik ten pravý vykořistiť(J5f) i vhodné místo V osamělém boře(J5f) jenž velebně jak nebetyčný chrám(J5m) tak tajemnými šumí ozvěnami(J5f) jak Bůh by k lidem promlouval tu sám(J5m) k těm dvěma kteří octnou se tu sami(J5f) v tom poklidu jež bouři prsou tiší(J5f) kdo chotěm souzen jí ať Vilma slyší(J5f) A Vilma kráčí mechem po skalách(J5m) i po kořání pod srostlými stromy(J5f) kde nezbloudila by ni v nočních tmách(J5m) neb všecky kmeny jsou jí povědomy(J5f) jak milí druzi již s ní vyrůstali(J5f) a šestnáctkrát s ní jaro přivítali(J5f) Již nezpívá již sotva kvítka hledá(J5f) čím výš ji vede pouť ta stoupajíc(J5m) čím strměji se stráně před ní zvedá(J5f) tím vážněji se smuší její líc(J5m) až na vrcholu nejsráznější hory(J5f) kol obestřené hvozdů velebou(J5m) na lysé skále nad šumnými bory(J5f) zří obraz matky boží před sebou(J5m) jenž v nejskrovnější kapličce tu visí(J5f) A Vilma vzhlíží v žalostné jí rysy(J5f) a pod obrázek vínek věsíc kleká(J5f) a duše její dětinná i měkká(J5f) slib opakuje s předsevzetím vroucím(J5f) chceť otce smířiť s Otcem všemohoucím(J5f) a podává své srdce v oběť za to(J5f) Jest jí tak slavno pokojno a svato(J5f) jak všecky vášně všecky světa touhy(J5f) by před nebeským mírem vůle té(J5m) se rozplývaly v klamný přelud pouhý(J5f) a símě božské v srdce naseté(J5m) výš pučí modlitbou jež vzlétá k Bohu(J5f) Dej Soudce věčný ať jak chci tak mohu(J5f) Ó přijmi oběť k níž se dítě hlásí(J5f) a dopřej Otče otci za ni spásy(J5f) Já nechci dbáti kam se srdce skloní(J5f) já dám je v oběť posvěť Ty je pro ni(J5f) Buď milosrden k otce mého vině(J5f) Shov Pane odpusť duši mateřině(J5f) že pouto přetrhla jímž Tys ji vázal(J5f) řeč zavrhla jíž Tys jí mluviť kázal(J5f) neb v světě souzen svatou vůlí Tvojí(J5f) nám jazyk rod i domov s nímž nás pojí(J5f) Tvá moudrosť božská kdo jej zapře hřeší(J5f) Dej Bože můj ať šťastnými jsou Češi(J5f) Již poznávám Tvou svatou mocnou vůli(J5f) jsem po mateři Češkou srdce půlí(J5f) s tím lidem bídným trpím lkám a želím(J5f) chceš bych mu náležela srdcem celým(J5f) a zasnoubils mě rodu toho synu(J5f) bych rodu svého odpykala vinu(J5f) Tu maně v snivou klesši únavu(J5m) si matně obrazila postavu(J5m) v níž se jí zjeví souzený jí Čech(J5m) kdo budoucnosti taj by vytušil(J5m) V tom náhle divný zvuk ji rozrušil(J5m) neb zdálo se jí že to lidský vzdech(J5m) Kdož by sem zbloudil v samotné ty výše(J5f) Tož větev sosny odhrnula tiše(J5f) a vystoupila na prostranství holé(J5f) Zde mrtvo pusto hvozdy šumí dole(J5f) Však náhle Vilmou zachvěl děsu mráz(J5m) Neb na balvaně slunném u pokraje(J5f) kde jako stěna spadal strmý sráz(J5m) stál mladý muž kmen stromu objímaje(J5f) a srdce k drsné kůře tiskna pevně(J5f) jak kdyby neměl na pozemské pouti(J5f) kam v hebčí objetí se přivinouti(J5f) a muž ten plakal Mocně bezúlevně(J5f) se z prsou draly vzdechy z hloubi muk(J5m) a víc než hlasný výkřik zoufání(J5m) děl každý marně tlumený ten zvuk(J5m) i slzí proud z těch uzavřených očí(J5f) Jak slep jak šílen visel nad strání(J5m) a zdálo se že v dol již divě skočí(J5f) snad sám si toho nevědom co činí(J5f) Sem ruku vaši náhle zvučný hlas(J5m) mu zvolal v omámený sluch Sem ruku(J5f) mu velel přísněji on teprv nyní(J5f) zrak otevřel vstříc neznámému zvuku(J5f) a buď mu oslepoval slunce jas(J5m) hled jenž se míhal žhavě obrosen(J5m) či mysl blouznila i byl to sen(J5m) buď jakkoliv zřel bílou postavu(J5m) tak štíhlou a tak vznešeného čela(J5f) a kolem ní tak zlatou záplavu(J5m) že na ni zíral jako na anděla(J5f) zřel před sebou ji velitelsky stát(J5m) jak něžnou ruku vztahovala k němu(J5f) a krásy její čistý majestát(J5m) jej přemáhal že k její řízy lemu(J5f) by klesna zvolal v doufající tuše(J5f) Ty anděle mne zahynutí chraň(J5m) ó ty jen zhojíš rány mojí duše(J5f) I vložil ruku svou v tu jemnou dlaň(J5m) tak oddaně tak vlastní vůle zbaven(J5f) jak v sudbu vyšší velemocnou vpraven(J5f) a kráčel s ní kam věděla jen sama(J5f) I cítil opět půdu pod nohama(J5f) a zřel že pozemská jej dívka vedla(J5f) jak anděl krásná mocným citem zbledlá(J5f) ret její chvěl se a když k němu zvedla(J5f) své tklivé oko blankytné a tiché(J5f) tu jak by cos mu šeptlo v duši Psyche(J5f) A vzdušný úměr jejích obrysů(J5m) když zasvítil mu v udivený hled(J5m) kol cítil vanouť vůni narcisů(J5m) jak by se vesna nevracela v svět(J5m) ba zjev ten ladný jemu po boku(J5m) tak stepilý tak bělostného jasu(J5f) a s korunkou tou něžnou zlatých vlasů(J5f) se rozkvetlému rovnal jaroku(J5m) Ach oko jara plno jitřní rosy(J5f) to nebe dívčích očí blankytné(J5m) oč jej tou sladkou němou mluvou prosí(J5f) Co věstí červánky ty úsvitné(J5m) jež v bledou líc se počínají rdíti(J5f) Snad bloudíte smím vůdkyní vám býti(J5f) Jdu hledat útulku a léku sobě(J5f) v šum hvozdů v zdrojů křišťál v leposť hor(J5m) však neklesá jen tělo moje v mdlobě(J5f) zde teprv cítím jak můj duch je chor(J5m) když pouta spadla u volnosti brány(J5f) se srdce otvírá však v něm i rány(J5f) Vy zřela jste můj pláč Muž pláče zřídka(J5f) však za své slzy nehanbím se přec(J5m) Či z vašich něžných úst mě stihne výtka(J5f) muž tolik trpící žeť zbabělec(J5m) Když plakal jste já jsem se modlila(J5m) a vzdálen citů mých jest výsměch podlý(J5f) A podiv blouznivý jal Cyrila(J5m) zač asi květina se Bohu modlí(J5f) I dál jej vedla mech kde vystlán měkký(J5f) a netknutý zda víle třeba dráhy(J5f) Až vykročila z houštin do paseky(J5f) kde bílé dříví narovnané v sáhy(J5f) dech vonný rozlévalo chodcům vstříc(J5m) Tu Vilma vzhlédla v poutníkovu líc(J5m) a pohled její teskný byl a vážný(J5f) Jste znaven odpočiňte promluvila(J5f) a pod hranici v drn jej usadila(J5f) kdež jemu po bok zlehýnka se snesla(J5f) bdíc nad trpícím jako anděl strážný(J5f) v mrákotě mu hlava nazpět sklesla(J5f) Co jest vám pane On se usmál na ni(J5f) a zavřel oči Vonný stín a klid(J5m) jej ukolébal v lehké polospaní(J5f) však jakýs nevýslovně blahý svit(J5m) se rozlil po tom bledém obličeji(J5f) až Vilma žasla Jako leknutí(J5m) a přec jak rozkoš nikdy netušená(J5f) cos prudce vtrhlo v tiché srdce její(J5f) I zřela na ta víčka uzamčená(J5f) na čela toho krásné vzklenutí(J5m) i na tu vrásku v úběl jeho vrytou(J5f) Ó jakou strastí hlubokou a skrytou(J5f) tak časně vytlačena tato rýha(J5f) Tu hruď jež oddychá tak mírně teď(J5m) ó jakých žalů tísnila ji tíha(J5f) Jen vlastní vzdech jest Vilmě v odpověď(J5m) však pozor zticha jen ať neprobudí(J5f) se v hořkosť žití dokud sen jej hýčká(J5f) ať dřímá osud zmučené té hrudi(J5f) A Vilma opět na sklopená víčka(J5f) se zahleděla s tužbou přec jen jednou(J5f) s tou divnou tužbou Kéž ty oči vzhlédnou(J5f) I cítí jak jí hoří líc Tu kol(J5m) se rozhlíží by odvrátila zrak(J5m) i mysl od něho Leč temný mrak(J5m) zří kolkolem jak okouzlený dol(J5m) jí náhle připadá to místo dnes(J5m) jak poprvé by spatřila ten les(J5m) jí neznámou se jeví vonná mýť(J5m) vše jiné cizí vše ji nepokojí(J5f) a srdce buší snad se Vilma bojí(J5f) že lesní duch ji vlákal v kouzla síť(J5m) V tom slyš co to Jak ptáčka píseň plesná(J5f) zní cos jí v sluch Zda blízko nebo v dáli(J5f) jak rozeznať ji zvuk ten mate šálí(J5f) a jaký jest to ptáček Dávno vesna(J5f) již minula a všecko její pění(J5f) ký zpěváček tu zbyl až k podjeseni(J5f) Znáť Vilma ptáčků co jich v lese létá(J5f) zná kvítků co jich na pohoří zkvétá(J5f) dnes marně bádá po zpěváčku malém(J5f) jenž volá zdali slastí zdali žalem(J5f) k neznámému kvítku kloní zrak(J5m) jež utrhla a neví kdy a jak(J5m) A náhle na svém srdci tíhu cítí(J5f) jíž necítila v celém celém žití(J5f) a Vilma sladce trne v moci kouzla(J5f) To jeho skráň jí na rameno sklouzla(J5f) ta spočívá tam v spánku aniž tuší(J5f) jak blízko pod ní dívčí srdce buší(J5f) jež blahostí a bázní chví se v hrudi(J5f) že jeho bouř je zradí že jej vzbudí(J5f) Jest bouře snad Kol jasno nad lesy(J5m) kol svatý mír přec hluboké zní hřmění(J5f) či táhne blankytnými nebesy(J5m) či duší Vilminou to bouřné chvění(J5f) Ó pod tím drahým sladkým břemenem(J5m) blesk náhlý k srdci šlehl plamenem(J5m) i srozuměla v ostrém jeho jasu(J5f) již květu ptáčkovi i bouře hlasu(J5f) jenž dnešní noci temnou dal jí zvěsť(J5m) když tázala se co as láska jest(J5m) A letní vánek jenž jak v celování(J5f) si se spícího vlasem jemně hrál(J5m) teď zvedl tmavou kadeř z jeho skrání(J5f) a k ústům Vilminým ji pozavál(J5m) tvář sotva zřejmo schýlila i zdá se(J5f) že kadeře té rtoma dotýká se(J5f) Dvě slídné oči jako dravčí světla(J5f) z tmy skrýše hnutí toho postřehly(J5m) a blesky divé zášti vyšlehly(J5m) jak hrozivá z nich žhavá pomsty metla(J5f) Stálť Robinson tam za hranicí kmenů(J5f) Hle zmiji myslel sobě ejhle ženu(J5f) Ó bloude Do samého konce světa(J5f) tytéž jsou ženy Po všem již je veta(J5f) Več věřil jsem Jak mohl jsem jen chtíti(J5f) jí víc než ohyzdou než děsem býti(J5f) Tu milkuje se sotva s kým se potká(J5f) Tož s ním se lísej holubičko krotká(J5f) Chtěl jsem tě ze msty míti za svou ženu(J5f) fuj na mne Na to hlupství zapomenu(J5f) však na mstě setrvám jen jinou spřádám(J5f) Tys podala se v oběť já jí žádám(J5f) tož zemři Naleznou tě zasypánu(J5f) s tvým záletníkem jedináčku zlatý(J5f) He Rufe dobře namířil jsem ránu(J5f) a blízko blízko jest již do odplaty(J5f) I chopil břevno které v spodu leží(J5f) a na němž hranice se k výši kupí(J5f) však náhle ustal slyšel chápal s těží(J5f) zrak před se upřel užaslý a tupý(J5f) bylť Cyril promluvil Když vánku dech(J5m) stlal jeho kštici na Vilminých rtech(J5m) tu spadla s očí jejích slza vřelá(J5f) snad v paměť slibu slza odříkání(J5f) i dotknula se poutníkova čela(J5f) a perlila se s jeho snících skrání(J5f) Tu výmluvný ten sivý smutný hled(J5m) se odestřel a probuzený duch(J5m) v něm zazářil on promluvil a vzlet(J5m) slov jeho vroucích spřádal čarokruh(J5m) v němž náhle jata duše slídičova(J5f) Ta slova divná česká jsou to slova(J5f) leč v kouzle jejich lahodném a měkkém(J5f) ta nízká řeč jak lepým plyne vděkem(J5f) Z úst jeho zdá se mu tak dokonalá(J5f) tak čistá že ho dávno nedojala(J5f) tak mluva lidská Soulad její sladký(J5f) jak s nebe zní z úst cheruba neb matky(J5f) Hřích odpuštění vzývá mé však snění(J5f) as přišlo s nebe nemohlo býť vinou(J5f) Přec klekl bych a volám Odpuštění(J5f) Ach oči vaše útrpně mi kynou(J5f) a jeví stopou svatě dojemnou(J5m) že nebes anděl plakal nade mnou(J5m) Té řeči slouchám s utajeným dechem(J5f) tou dřív jste ke mně nemluvil jste Čechem(J5f) Jak Tož se pravdou stal můj krásný sen(J5m) jenž nemožnými vidy promísen(J5m) mě zmámil tak že zapomněl jsem zcela(J5f) té hořkosti jež prv mi v srdci vřela(J5f) když v těchto svatoborech věkovitých(J5f) řeč cizácká i chlouba zrady zněla(J5f) a teskným šumům dřev těch obrovitých(J5f) když duše moje s pláčem zrozuměla(J5f) zříc mračně černé hvozdy kol a kol(J5m) jak smutečním se vlniť průvodem(J5m) Vy zřela jste můj žal to slzel bol(J5m) bol Čechův nad hynoucím národem(J5m) Zval smrť by pohřbila můj život chorý(J5f) a ztracený v ty české někdy hory(J5f) Tu jste mi povelela v žití zpět(J5m) však cizím zvukem promluvil i ret(J5m) váš andělský Až ve snění pak blahém(J5f) mně bylo vaši modlitbu že slyším(J5f) v mém jazyku mně nad zpěv nebes drahém(J5f) a nad boží mně přikázání vyšším(J5f) Tak procitnul jsem a k vám promluvil(J5m) Však nikdy los můj vonnějšího kvítí(J5f) mi v trnový můj věnec neuvil(J5m) než an jsem poznal skutečností býti(J5f) snu toho smírnou sladkou lahodu(J5m) Tož anděl seslán mému národu(J5m) by provázel jej kouzlem něžné těchy(J5f) snad v nový věk snad v poslední jen vzdechy(J5f) Jak těžký smutek vane slovy těmi(J5f) Či pravdou tedy jest že český rod(J5m) jen k záhubě jest určen v této zemi(J5f) tak přehluboko klesnuv do temnot(J5m) a v nízkosť hanby že proň spásy není(J5f) že vlastní plémě má jej v povržení(J5f) Jest národ ten tak nešťastný a nízký(J5f) jak žádný již a jeho skon jest blízký(J5f) Ó děvo jaké otázky to žhavé(J5f) rveš z popelu jejž marně slzy hasí(J5f) Kdo vyřkne je to slovo pronikavé(J5f) Je ztracen národ můj či Bůh jej spasí(J5f) Nač tážeš se to neskonale více(J5f) než vyzví duch jenž lká i jásá klamně(J5f) chtěj obětí chtěj divů na tisíce(J5f) jen odpovědi nežádej si na mně(J5f) Vímť jenom to že nad chmurnými stesky(J5f) a mukami plá jeden jasný bod(J5m) chci žíť ó děvo pro ten národ český(J5f) chci umříť za ten opuštěný rod(J5m) nech bude spasen nechať ubit katy(J5f) i ztracený jest jedině mi svatý(J5f) Ó jak mi jest Co tato bledosť náhlá(J5f) jak kdyby hrůzy ruka kamenná(J5m) svou mraznou dlaní na srdce vám sáhla(J5f) co ztrnulý ten pohled znamená(J5m) Co děsí vás zda zoufalá má slova(J5f) Zdaž anděl sotva slétnuv prchne znova(J5f) Či nedí líc má svatým žasem bledá(J5f) že clona tmy se před mým zrakem zvedá(J5f) Již jasně zřím co tušila jsem temně(J5f) Bůh jenž mě slyšel Bůh vás vyslal ke mně(J5f) Ó není krasší mety v světě vůkol(J5f) A jaký děvo dal mi Bůh zde úkol(J5f) Hle před vámi dlí duše prostá vřelá(J5f) jež k oběti se zasvětila celá(J5f) jak vy chci žíti pro svůj drahý rod(J5m) tím dražší čím víc trpí Chci co mohu(J5f) své vše mu vzdáť l můj to jasný bod(J5m) By přijal oběť mou se modlím k Bohu(J5f) jak dnes tak po léta Čím hlouběji(J5m) snad klesl rod můj nešťastný tím víc(J5m) si žádá soucitu jenž by jej těšil(J5f) i smíru by jej vznášel k naději(J5m) i něžné vroucnosti by milujíc(J5m) jej věrně chránila Čím více hřešil(J5f) rod jehož dcerou jsem tím víc mu třeba(J5f) jest milosrdí nebeského chleba(J5f) A zázrak ten že jedním okamžením(J5f) dvě tužby stejné potkaly se tak(J5m) mě pobádá že prosím ač jen s chvěním(J5f) a sotva odvážím se vznésti zrak(J5m) ó podejte mi ruku poznovu(J5m) a té již prv jste přijal za vůdkyni(J5f) sám řiďte krok Mně vůdcem buďte nyní(J5f) mne vizte odevzdánu hotovu(J5m) však nevědomu Bůh co činiť soudí(J5f) Či může vůdcem býti sám kdo bloudí(J5f) Vy vzněťte světlo v tmách mé mysli prosté(J5f) a jmenujte mi oběť která spasí(J5f) Ne světlý anděle Jen Boha proste(J5f) ne člověka v němž lidská vášeň kvasí(J5f) Jej zůstavte ať tone v moře víru(J5f) v nějž běda kdyby klesla hvězda s výše(J5f) V bouř jeho zařte upomínkou míru(J5f) a naň až zmizí zapomeňte tiše(J5f) Má cesta není pro tebe toť sráz(J5m) a vlhká sluj v ní nenávisti mráz(J5m) a žluči zdroj má cesta stlána hlohem(J5f) krok stížen pouty Anděle buď s bohem(J5f) Ó zdržte krok Tam cesta není schůdná(J5f) Tak zbloudíte Znám přísnou cestu svou(J5m) a nechci nesmím zbloudiť vílo svůdná(J5f) kam tužby sladce závratné mě zvou(J5m) Buď s bohem na vždy Nebádej kam těkám(J5f) Tak opouštíš mě Zaklínám tě klekám(J5f) I vzkřikla strachem o to drahé žití(J5f) On zastavil se nade srázným svahem(J5f) a zřel ji kleče v prostém lesním kvítí(J5f) jak ušlechtilý narcis který kloní(J5f) svou korunku z níž rosné perly roní(J5f) Tak on ji plakať zřel a ztrnul blahem(J5f) A přemožen se vrátiv klekl před ní(J5f) a chvěle pravil Měj tu ruku moji(J5f) A pravice jež podali si nyní(J5f) jak v chrámě klečíce se k sobě pojí(J5f) tak vroucně jak jich srdce v tajné hloubi(J5f) a Bůh ví jaký slib jich duše snoubí(J5f) slib nevyřknutý tajný hluché zemi(J5f) však vepsaný v jich dlouhý pohled němý(J5f) jen blankytnému nebes oku zjevný(J5f) co vánek vzdušný a co skála pevný(J5f) Již nemluvili ruku v ruce vstali(J5f) a ruku v ruce vraceli se s hory(J5f) ne rty jen duše spolu rozmlouvaly(J5f) a mluvu svou jim propůjčily bory(J5f) svým šumným šeptem a svým vonným stínem(J5f) Již prosvítavým snětů baldachýnem(J5f) se lilo balzámové vlahé šero(J5f) jim v oči již jen dušemi se zřeli(J5f) Leč jaký jas v tom temnu plál jim skvělý(J5f) v tom tichu jakých krásných zvěstů stero(J5f) Jim sladká proroctví taj němý plní(J5f) a tisíc odpovědí bez otázky(J5f) vždyť v mlčení tom se jak moře vlní(J5f) jim slavná čaromocná hudba lásky(J5f) Noc borů tmí se chmurnou nevolí(J5m) jich oddech trpkou vášní hlaholí(J5m) jich černé vršky stranou nachýleny(J5f) tak prudce klátí úpícími kmeny(J5f) a s nezdolnou jich silou zápolí(J5m) jak by je chtěly urvať po kořeny(J5f) a bijí vzduchem jako vzpjatá křídla(J5f) Ba kdyby temný bor ten křídla měl(J5m) z hor prastarého uletěl by sídla(J5f) jen padlý vývrat by tu osaměl(J5m) stráň zpustla by a v skále žeřavé(J5m) by zchudly zprahly zdroje slzavé(J5m) Jak bor se zmítá Však li duch tvůj pátrá(J5f) věz proč tak hněvným útěkem nám hrozí(J5f) kde v pralesích kdys vládli dávní bozi(J5f) ó jaká v nich teď rejdí módní chátra(J5f) V jich šumu jakých vřesků směsice(J5m) a jaký kvikot směšně koketní(J5m) To navrací se z lesní střelnice(J5m) zpět k lázním celý příval výletní(J5m) Je všecek vzdán svým odpoledním slastem(J5f) a pitom vedrem střílením i žvastem(J5f) dam přítomnosť rým jiný z mysli pudí(J5f) Jak nepřítel skryt rouchem temnoty(J5m) v stín truchlý vtrhnuv hlubině té šumné(J5f) svých žertů ohlas násilně v něm budí(J5f) ó jak ten ryk pln vtěrné nicoty(J5m) as bodá svatým stromům v srdce dumné(J5f) Neb v šosáckou té veselosti vřavu(J5f) vše smíseno co v pestrém hluku měst(J5m) vře v bezduchém tom nejvšednějším davu(J5f) jenž smetanou prý společnosti jest(J5m) A když se vhrne v nudě rozmařilé(J5f) to hejno zpupné plané odrodilé(J5f) jež tónem zove surovosť svou hladkou(J5f) jež nadšeno jen prázdnotou je sladkou(J5f) a jemuž nic již svato nic již draho(J5f) než plný vak a sytosť nízké choutky(J5f) tví synáčkové slavná máti Praho(J5f) jež vysýláš v dnech psích v ty lesní koutky(J5f) a dcery tvoje nebo ach tvé loutky(J5f) jež v prostý venkov glorii tvou šíří(J5f) tvůj celý nalíčený patriciat(J5f) když v bor se vhrne rejem svým tam víří(J5f) a vzdýmá pýchu svou kde obři věční(J5f) sto pokolení takých cvrčků přeční(J5f) a vážným pozdravem jich šumů přijat(J5f) těm svědkům samorostlých prapradědů(J5f) když ve tvář kulturnicky krasořeční(J5f) tu vjel by postrach nejen do rusálek(J5f) a lesních žínek však i do medvědů(J5f) že uprchli by do všech světa dálek(J5f) A proto snad již není po nich sledu(J5f) snad proto Šumava jich prosta celá(J5f) ba nejraději proto též jak zdá se(J5f) by sama z kory zemské vyletěla(J5f) Šum povětrné hudby rozléhá se(J5f) tím vážněji kde hlasy lidské znikly(J5f) žert maloměstský vyšší vtipy krajské(J5f) i pražský esprit sarkasmu jen zvyklý(J5f) vše zavál stromů chorál sváteční(J5m) Tak oddechly si asi háje rajské(J5f) když vyhnáni z nich lidé všeteční(J5m) Náš doktor vpadl s nehoráznou chutí(J5f) a v kuchyni se vecpav do dveří(J5m) chtěl jedním dechem sedm večeří(J5m) dvě totiž pro sebe V tom na těle(J5m) cos ucítil jak pokus obemknutí(J5f) i poznal objal stiskl přítele(J5m) a přemilého budoucího zetě(J5f) Nic na tom trnitém a hořkém světě(J5f) tak nemohlo se rady dotknouti(J5m) jak to že doktorova hloupá dcera(J5f) smí zjevně nevěstou již slynouti(J5m) kdež jeho klénot jeho Jella která(J5f) vždy ještě neuznána čekať musí(J5f) přec vyniká tak nade všecky slečny(J5f) zvlášť nad onu jak labuť vedle(J4f) Dusí sám rada v duchu výraz příliš sečný(J6f) A kterak doktor výdatně i hned(J5m) tu chloubu svoji uměl roztrubovať(J5f) by každý dceři musil gratulovať(J5f) a povyku byl z toho plný svět(J5m) svět těchto lázní obmezený sice(J5f) však tím ne méně vhodný pro třenice(J5f) Kdož by se divil že byl ctný pan rada(J5f) dnes rozpoložen velmi kousavě(J5m) Mělť ještě v nitru zahryzlého hada(J5f) byv odsouzen k té krušné zábavě(J5m) býť jakož oběť jediná tu zbylá(J5f) tím beránkem jejž v kořisť uchvátila(J5f) dnes dravá řezníkova chvastavosť(J5m) Tak celé půldne slyšeť jak jen sebe(J5f) a doktora mu velebil až v nebe(J5f) Mělť slovem rada toho právě dost(J5m) i sedl za stůl s pevným předsevzetím(J5f) že doktorovi splatí všecku zlosť(J5m) A pod širým že nebem doktor dnes(J5m) chtěl večeřeť i rada venku zůstal(J5f) jak na bojišti rek ač jemu v děs(J5m) co chvíli vítr od půlnoci vzrůstal(J5f) a polévku mu zasypával smetím(J5f) On vytrval a čekal s Jellou spolu(J5f) až povídavosť u druhého stolu(J5f) se vyčerpá a proud svůj vysílí(J5m) jak nepřítel když náboj vystřílí(J5m) A slyš dost brzo vyschlo zřídlo chlouby(J5f) bylť každý stůl kol křovím ohrazen(J5m) a jako schován v samorostlé loubí(J5f) jak tomu vhod kdo rád by nezrazen(J5m) jen v kroužku důvěrném se tiše bavil(J5f) tak osaměl krom rodinného členstva(J5f) náš milý doktor neměl obecenstva(J5f) Tím zápal jeho záhy ochlazen(J5m) jaks uhasínal řeči proud se znavil(J5f) Jen na to čekal rada došelť cíle(J5f) Tož v loubí doktorovy rodiny(J5m) šel žádat o vídeňské noviny(J5m) a zahovořil přišlať jeho chvíle(J5f) Mám pane doktore dnes o vás starosť(J5f) že máte chrapot po své ranní lázni(J5f) neb neslyším vás pryč je vaše jarosť(J5f) Hm nevěděl jsem že ten chlapík blázní(J5f) sic byl bych našel spůsob všelijaký(J5f) jak opatřiť si jinak svoje raky(J5f) Jáť ovšem odborník v tom nejsem žádný(J5f) vy lépe znáte co jest vrtohlavosť(J5f) však seč jest moje skrovná pronikavosť(J5f) já myslím že ten chlap má rozum řádný(J5f) Tu doktor po radovi mrsknul okem(J5f) a jakkoli se mocně přetvařoval(J5f) přec nedovedl ukrýť před svým sokem(J5f) vztek který proti Robinsonu choval(J5f) Tož tvrdíte mi že byl příčetný(J5m) ba za mudrce byste snad jej třídil(J5f) Já nedím že to člověk šlechetný(J5m) však lišák s nímž by hňup as nepořídil(J5f) již odpusťte že mluvím v obrazech(J5m) a v říši zvířat z úcty k vaší vědě(J5f) že ohlížím se po svých výrazech(J5m) A já zas k vaší důstojnosti hledě(J5f) vám pravím že ten rozumný váš kmotr(J5f) jest nejen blázen ale vrah a lotr(J5f) a volím slova pro vás názorná(J5m) vám pane soudní rado odborná(J5m) neb šibalům vy rozumíte spíše(J5f) než ubohým jen tvorům z Fauny říše(J5f) S čím se kdo stýká do toho i vniká(J5f) Ó chyba lávky chyba převeliká(J5f) Já nestýkám se s lupiči a vrahy(J5f) jak myslíte si doktore můj drahý(J5f) já řídím soudy pro tiskové věci(J5f) a mým kdo rozsudkem se octnou v kleci(J5f) jsou samí geniální chlapíci(J5m) toť slavní literáti redaktoři(J5f) A ti jsou lepší Páni básníci(J5m) ti navzájem si kradou jako tchoři(J5f) A zbrklí novináři kteří boří(J5f) co základem jest všeho pořádku(J5m) a o převratech společnosti třeští(J5f) ti teprv patří hezky do chládku(J5m) Jsouť to as hlavně přemrštěnci čeští(J5f) ba jděte mi ba jděte s literáty(J5f) Toť také náhled můj a to mne těší(J5f) Co literaturou si zovou Češi(J5f) to není nic než samé plagiáty(J5f) Mně nelze čísť co naškrábou ti páni(J5f) však soudiť mohu toť mé povolání(J5f) a vím to tedy jistě úředně(J5m) že by se zmýlil velmi šeredně(J5m) kdo uvěřil by co si v sebeklamu(J5f) ti Češi chválí nebo pro reklamu(J5f) Jsem Čechem ač snad pochybno to dosti(J5f) dle čistě německé mé výřečnosti(J5f) a čtu li chci míť za své namáhání(J5f) cos pikantního něco pro zasmání(J5f) mám tedy požadavky dosti skromné(J5f) však v českých spisech žel nic není pro mne(J5f) Mámť pane rado s mužem pravý kříž(J5m) on jest vám Čechem Čechem zuřivým(J5m) Aj moje drahá mlč ty toho víš(J5m) Já nikomu ni vlásku nezkřivím(J5m) ať Čech ať Němec Sloužím obci české(J5f) s ní nehlasovať to by bylo hezké(J5f) Jsem Čechem pane rado úředně(J5m) jakž náleží to k mému postavení(J5f) Tak povinnosti k vlasti činím zadost(J5f) Však také by se zmýlil šeredně(J5m) kdo myslel by že mám z těch věcí radosť(J5f) že domů vnáším podpal vlastenčení(J5f) a seji vítr v soukromé své žití(J5f) bych sklízel bouři Ne to nesmí býti(J5f) proč nedopřál bych lepšího svým dětem(J5f) Vždyť s němčinou se dále dojde světem(J5f) Čech Němec ať to dvé se hezky snáší(J5f) jen ať nám někdo třetí nevypráší(J5f) Tak zřejmá pravda to tak jednoduchá(J5f) že zdravým smyslům nelze jinak soudiť(J5f) A přec k ní strana výstřední je hlucha(J5f) Však nebude tak lid již dlouho bloudiť(J5f) neb kam dost širá vědomosť má sáhá(J5f) ten náhled ústupný se v lidu vzmáhá(J5f) Zde před léty ať příklad z blízka beru(J5f) neb zde jsem započal svou karrieru(J5f) ať ze vsi z města ze statku či z mlýna(J5f) vše po česku tu chtělo vésti soudy(J5f) Teď Hledejte tu prosím čeledína(J5f) ba otrhance který tluče hroudy(J5f) by nebyl hrd že umí po německu(J5f) Toť dobrodiní školy která děcku(J5f) již záhy vštěpuje ty dobré snahy(J5f) A pak jdou hesla ze samé již Prahy(J5f) z úst apoštolů českých která svědčí(J5f) že blaho lidu vidí v druhé řeči(J5f) a lid tak tvrdý není lid se podá(J5f) jen když ho schválný osten nepobodá(J5f) Čech ví že vzdorný nejspíš prohloupí(J5m) a kdo jest moudřejší že ustoupí(J5m) Ó prosím pomalu s tou chválou Čecha(J5f) To přece pane není předností(J5m) že po věky se odstrkovať nechá(J5f) až konečně jej zcela vyhostí(J5m) kmen jiný Proto český vzdor se tiší(J5f) že podléhá tu plémě duchem nižší(J5f) jeť přirozeno že je obmezí(J5m) rod vyšší tak až nad ním zvítězí(J5m) Tak osvěta si v lidstvu klestí dráhy(J5f) Kéž jen ta chvíle nadejde již záhy(J5f) kdy zmizí Babel ten jak za potopy(J5f) a po těch svárech nezbude ni stopy(J5f) Ba jak by bez těch sporů bylo blaze(J5f) Však věřte kazí nesmysl ten holý(J5f) mi k jídlu chuť i všecko pohodlí(J5m) Kéž by se národnosti dohodly(J5m) a zavedla se na venku i v Praze(J5f) řeč jenom jedna ať již kterákoli(J5f) Že kterákoli Pane co to bylo(J5f) Tak těžké urážce se protivím(J5m) Snad česká Vím již kolik uhodilo(J5f) jste v pravdě Čechem Čechem zuřivým(J5m) Vždy pravil pouze že mu jedno která(J5f) To nestačí Nuž odvolejte pane(J5f) čím vzniká trpkosť rozbroj nedůvěra(J5f) Ať pobouření to se odestane(J5f) již vyslovte se mínil li jste říci(J5f) žeť žádoucno by řečí panující(J5f) v té zemi byl náš jazyk vzdělanější(J5f) Nu tedy váš Mně mír je všeho dražší(J5f) Že vaše moře polkne kapku naši(J5f) to beztoho jest pravdě podobnější(J5f) Pěsť zaťatá v tom na stůl dopadla(J5m) až zazvonily talíře a sklenky(J5f) a paní doktorové výkřik tenký(J5f) se zhrozil nastalého divadla(J5m) Pěsť náležela ruce mrtvě bílé(J5f) neb vstoupil nevědomo které chvíle(J5f) v ten o národy losující kruh(J5m) muž cizí děsně bledý jako duch(J5m) zvolal hlasem jenž se vášní třásl(J5m) Ó jistě jistě pak se podaří(J5m) ten obrat po němž vrah náš dávno pásl(J5f) když tací zrádci pro něj hrobaří(J5m) Ó takou zbabělosť a takou zlobu(J5f) když snáší země ta jsme blízci hrobu(J5f) Však pozor Ještě odporuje hlas(J5m) tak hluboký jak strašný zemětřas(J5m) jímž se to všecko zabijáctví sřítí(J5f) Ten národ dosud žije chceť on žíti(J5f) hlas přírody mu káže musí chtíti(J5f) byť sebe mdlejší musí musí musí(J5f) Pud vlastní obrany ta síla boží(J5f) jež hájí se i puškami a noži(J5f) též zdvihne národ ten on v smrtné křeči(J5f) se vzepne zoufale on vrahy zdusí(J5f) a chce li osud krvavými meči(J5f) se ochrání Dost velezrádných řečí(J5f) naň křikl rada kdežto doktor smělce(J5f) se chopil rukama a na vetřelce(J5f) zřel hněvem zmodralý Dost volal rada(J5f) víc neslyším Jeť v každém slově zrada(J5f) Sem rychle Rufe hospodáři sem(J5m) A radův pokřik sterým ohlasem(J5m) se nesl k domu Ruf již v okamžiku(J5f) se dostavil s ním Vilma zděšená(J5m) zlých předtuch plná Z matných slov a vzkřiků(J5f) Ruf nechápal co vše to znamená(J5m) až v prostřed kruhu jenž se skupil kolem(J5f) pan rada jako za soudcovským stolem(J5f) děl přísně s majestátem inkvisičním(J5f) By nebyl poklid můj a ctěných hostí(J5f) snad výjevem zas rušen pouličním(J5f) tož žádám jmenem dobré společnosti(J5f) ať tento pán ač jest li vaším hostem(J5f) se vzdálí z lázní Přejeť výtržnostem(J5f) a slovem nehodí se mezi nás(J5m) To pravil tak že Rufa přejel mráz(J5m) Proč jektal proč mám vypuditi hosta(J5f) jenž u mne přístřeší si vyžádal(J5m) Jest nemocen a dál jsem nebádal(J5m) I pátral v radův pohled rada chvíli(J5f) dlel v mlčení pak hlasně ze vší síly(J5f) děl v tichu lačném Odpověď jest prostá(J5f) i krátká pán ten jenž váš hostinec(J5m) svou volbou poctil k svému zotavení(J5f) ten pán jejž soudil jsem je zločinec(J5m) a přichází sem přímo ze vězení(J5f) Huk temný nezvučný jak olovo(J5m) kol duněl něžných úst v něm výkřiky(J5m) až kdosi rozpomněl se na slovo(J5m) jež rozpoutalo všecky jazyky(J5m) On nebo my se volá s rozhodností(J5f) Ruf rozhlédl se hejnem hněvných hostí(J5f) pak na Cyrila popatřil jenž bled(J5m) a vztyčen čelil s pohrdáním v oku(J5f) V tom s leknutím Ruf náhle sklopil hled(J5m) neb uzřel v stínu po vězňovu boku(J5f) pláť Robinsonův sálající zrak(J5m) Ruf sebou trhnul odhodlal se však(J5m) i pravil Pane po tom všem co zvídám(J5f) vám pohostinství svoje vypovídám(J5f) Těch nehostí můj dům kdož ze žaláře(J5f) jdou na vzduch Drsný zasípěl v to hlas(J5m) Tak vymetej a čistotu svou spas(J5m) ty ctnostný člověče ty dokonalý(J5f) Jest čas bych larvu strhnul s tvojí tváře(J5f) Slyš Dům tvůj hostí lotra hostí žháře(J5f) jenž pro vězení dávno již je zralý(J5f) to tys ty sám Já věřil jsem ba věřil(J5f) že níž jsem zrozen zavrhnul jsem podle(J5f) svou řeč dral jsem se ve tvůj vyšší rod(J5m) až na tvém padoušství tu lež jsem změřil(J5f) toť špatný kmen jenž nese taký plod(J5m) Vy nejste výš ač pijete náš pot(J5m) Bylť jsem plil na boha a sloužil modle(J5f) To již se stalo Nemohl jsem zpět(J5m) již ďábel v peklo převrátil mi svět(J5m) A tys ten ďábel byl tys otrávil(J5m) mi srdce které mým jen býti mělo(J5f) tys jako vlk v něm věrnosť udávil(J5m) vše vyloupils mi co mi náleželo(J5f) česť rozum blaho milenku i statky(J5f) i svatou slzu na hrobě mé matky(J5f) Věz jakou po léta jsem osnoval(J5m) ti odvetu vše co jsem miloval(J5m) vše vyrvals mně já odplácím i beru(J5f) ti jediné co miluješ tvou dceru(J5f) Šum šuškot nastal dámy šeptmo smích(J5m) si strhly ze slov Robinsonových(J5m) sám doktor jak měl zlosť se musil smáti(J5f) i děl Ten hastroš chce si Vilmu bráti(J5f) Ruf ale vzkřikl s vášní nespoutanou(J5f) Ha dcery mé se nedotýkej hanou(J5f) svou zlolajnou Však Robinson naň hleděl(J5f) jak dravec na svůj lup an odpověděl(J5f) Toť klam že Vilmu pro sebe si beru(J5f) Jsemť Rufe příliš dobrým pro tvou dceru(J5f) Ty jenž jsi vypínal své povržení(J5f) nad potupené české pokolení(J5f) hleď nejpovrženější Čech jen hleď(J5m) ten zločinec jenž vyšel ze vězení(J5f) hleď Rufe naň toť budoucí tvůj zeť(J5m) Či nevěříš Nuž Vilmo pověz tedy(J5f) že vyhostěn li miláček tvůj bledý(J5f) tvým otcem z domu nebude dům jeho(J5f) ni tobě domem otcovským kam on(J5m) že půjdeš ty že účastna jsi všeho(J5f) co jemu souzeno Tak Robinson(J5m) ti káže Přišla Vilmo chvíle tvoje(J5f) čiň povinnosť a neustup mi z boje(J5f) Vše pojal úžas celý hostů kruh(J5m) co mysleť nevěděl byl něm a hluch(J5m) Hlas jediný děl smíchem doprovázen(J5f) Však jsem to řekl že ten chlap je blázen(J5f) Leč úžas proměnil se v zděšení(J5m) neb šerem jako bílé zjevení(J5m) z řad vykročila dcera Rufova(J5m) a s rukama v kříž na hruď složenýma(J5f) se blíží k vězni pevna jest i příma(J5f) i dí Jdu kamkoliv jsem hotova(J5m) Ruf zavrávoral chraptivý jen vzdech(J5m) a pěnu vzteku na zsinalých rtech(J5m) měl v odpověď Vše trnulo a žaslo(J5f) Tu zařval Ruf až proniklo to v kosti(J5f) He frejířko a zvedl v zuřivosti hůl(J6m) Vše se hnulo světlo padlo zhaslo(J5f) Ruf slep a šílen po tmě před se bil(J5m) a neviděl že před ranami kryl(J5m) svým tělem Vilmu Cyril nedbal on(J5m) že do cesty mu vskočil Robinson(J5m) Dost Rufe volal rada násilníku(J5f) Tu doktor jak by Rufovi též bránil(J5f) a jak by napadené smírně chránil(J5f) se vmísil rukojetí slunečníku(J5f) v tu řež neb vábila jej příležitosť(J5f) ta tma ten zmatek úplná ta krytosť(J5f) by splatil Robinsonu koupel ranní(J5f) však taká hračka vážně neporaní(J5f) tak houževnaté kostry myslel sobě(J5f) a přestal až mu chábly ruce obě(J5f) a slunečník měl přeražený v dlani(J5f) Když konečně ten rozvlněný dav(J5m) s tím kolotáním paží ruk a hlav(J5m) se vytratil když mužů bouřný hlas(J5m) i břitký pokřik ulekaných paní(J5f) zdmi přitlumeny ztišily se zas(J5m) tu odkud odhrnul se hlučný shon(J5m) tré osob zbylo samo na bojišti(J5f) Tu leží beze smyslů Robinson(J5m) tu Cyril jemuž krev se z čela prýští(J5f) se s Vilmou k němu sklání a jej křísí(J5f) a v křišťál vody jíž jej obmývá(J5m) se živým proudem slzy její mísí(J5f) A půlnoc hloub a hloub se zatmívá(J5m) dech severní co chvíli divočeji(J5f) mrak žene za mrakem že luny záře(J5f) jen rychle blesku mihotem se chvějí(J5f) v ty ubledlé tří vyvrženců tváře(J5f) Zda žije Robinson Jak mrtvolu(J5m) teď Cyril jej a Vilma pospolu(J5m) div sami neklesají v chatu nesou(J5f) a kolem nich se stíny stromů třesou(J5f) jak černé předtuchy a do rána(J5m) vstal Robinson však Cyril umírá(J5m) Již poslední mu síla urvána(J5m) to srdce všecku vydalo svou krev(J5m) stín smrti jenž se v stíny chaty smýká(J5f) vlá k běloskvoucí skráni mučedníka(J5f) A blouznění mu smysly zastírá(J5m) sen poslední mu kouzlí blaha zjev(J5m) vše zapomněl již o zlém losu neví(J5f) a s usmíváním v loktech drahé děvy(J5f) vzdech poslední mu lehce ze rtů plyne(J5f) Věk tíhou kroků svých se dále šine(J5f) a mnohé srdce na krev ušlapává(J5f) Dlí Robinsonka v úkrytu své chaty(J5f) kdež odkaz mileného poklad svatý(J5f) jí světem jest toť knihy jeho knihy(J5f) z nichž vychází jí slunná vlasti sláva(J5f) Ó dědictví jež zůstavil jí drahý(J5f) Jak zjasňují se žalné čela rýhy(J5f) jak slouchá Robinson jak pláče dětsky(J5f) ó jaká lítosť jaký bol to blahý(J5f) když zjevují mu zvěsti ony všecky(J5f) že není z bídně ztraceného rodu(J5f) však jeho kmen žeť slavný hrdinný(J5m) jenž umřel a zas ožil pro svobodu(J5f) jsa milován jak v světě nejiný(J5m) Z knih jemu čítá Vilma povržená(J5f) co Robinsonka ač ne jeho žena(J5f) Jeť marno matky otce zaříkání(J5f) dlíť Vilma v pusté chatě pro pokání(J5f) a pro smíření hříchu mateřina(J5f) Kdy Bože Husův bude pláče dosti(J5f) Kdy české srdce klatby své se zhostí(J5f) Kdy oběť všecka vzňatá v skrytu chatek(J5f) již smíří otců hříchy hříchy matek(J5f) Dejž ať již odpykána naše vina(J5f)