Nezná trní země širá,
s kterého se hrozen sbírá,
to zrak zdravý jasně zírá,
nešlechtěná, planá slíva
vždy jen plody trpké mívá,
a kdy plody sladké dal
planý stromek, liberál?
Víš-li, kdo jsou liberáli?
Lidé, jež by libé brali,
nelibé však jiným dali;
jsou to sobci tělem, duší,
ku pravdě a právu hluší;
liberála vida, křič:
„Pán Bůh s námi a zlé pryč!“
Liberáli, to jsou hoši,
nikdy nikde nelenoší,
svobodu prý nesou v koši.
Ano, volnost v koši mají,
komu však jí trochu dají?
Volnost chtí jen pro sebe,
nezbude nic pro Tebe.
Chceš-li volnost slova, skutků,
dojdeš u nich vezdy smutku,
uslyšíš hned smělou důtku:
‚Vy též chcete volně žíti?
Naše jest to vonné kvítí!
Poslouchejte ve všem nás,
my pak oblažíme Vás!‛
„Do duší svých si to vpište,
jenom naši vůli slyšte,
a vše svoje tužby tište!
Rcem-li, křída že je černá,
ač to lež jest pramizerná,
zvolejte hned: „Tak to jest,
liberálům budiž čest!“
Svoboda Vám plní ústa
z té však katolíkům vzrůstá
útrapa a hana hustá;
pícháte je jako vosy,
spíláte jim jako „bosí“;
katolík-li slaví sjezd,
zatínáte v kapse pěst.
Dlouho se Vám dobře vedlo,
bezpečně Vás neslo sedlo,
chutě se Vám pilo, jedlo;
dávali jste lidu sliby,
ovšem pouhé „sliby – chyby“;
mnohým zastřel zrak Váš prach,
prach Váš způsobil jim strach.
Už se jasní obloha,
bledne, mizí ubohá
Vaší hrozby mátoha;
poznává se v každé obci,
že jste všude pouzí sobci;
vidouce Váš mam a klam
nevolí už věřit Vám.
Ve vlastním už hyne kalu
sláva smělých liberálů,
nevzdává jim nikdo chválu;
skrývají tvář studem rudou,
pochod smutný sobě hudou;
šťasten z nich, kdo hledá kříž,
aby složil hříchů tíž.
Nikdo se jim klamat nedá,
z nich se mnoho sborků zvedá,
mělka jest jim jejich věda;
odhodlaným krokem stále
urputně se ženou dále,
kam je láká svůdný ďas,
kde jim kyne tučný kvas.
Pokrokáři, atheisté,
radikáli, anarchisté,
všeho druhu nihilisté,
liberálů vlastní dítky
na hlavy jim metou výtky:
„Zasloužený mějte žal,
my svou cestou jdeme dál!“
A tak všichni odrodilci,
polekaní provinilci,
motají se jako snílci.
Kéž jim svitne pravda svatá,
Kristem v církvi rozežatá,
a dá pravou svobodu
zkoušenému národu.
S Vámi my se neseperem,
rozžehneme slovem, pérem,
jasnou svíci v temnu šerém;
národ pozná Vaši šalbu,
odrazí tu slepou palbu,
Vámi rozeštvaná vlast
lží se nedá déle mást.
Tak-li královskému městu
k blahu chcete klestit cestu,
křikem lichých blahověstů?
Vícekráte národ drahý
přemoh’ svého blaha vrahy;
má-li národ v tento čas
soužen býti znova zas?
Miliony katolíků,
všimněte si toho ryku
víry prázdných odbojníků!
Neblahých se konců děsme,
před trůn Boží prosbu nesme:
„Vyslyš hlasy věrců Svých,
osvěť rozum tmářů zlých!“
Oh, Vy, mlčte o svobodě,
moudře suďte o národě,
s námi žijte v dobré shodě;
jenom svornost blaho tvoří,
nesvornost vše dobro boří;
činnost Vaše dělá slast
těm již hubí naši vlast.